Klax

Klax je převod původně arkádové hry firmy Atari Games, který pro Game Boy vydalo studio Tengen v roce 1990. Principem je chytání barevných destiček padajících po pásovém dopravníku pomocí pohyblivé plošiny a jejich rovnání do sloupců tak, aby vznikaly řady, sloupce nebo úhlopříčky stejné barvy. Hotové kombinace zmizí a hráč postupuje do další, stále rychlejší a náročnější vlny padajících destiček. Hra kombinuje reflexy s plánováním - hráč musí předem odhadovat, kam která barva destičky padne, a rozhodovat se, zda riskovat vyšší kombinaci, nebo raději jistou, menší.

Game Boy verze převádí jednoduchou, ale přehlednou grafiku arkádové předlohy na malý monochromatický displej a zachovává hlavní mechaniku beze změny, i když nižší rozlišení a pomalejší obnovovací frekvence displeje kladou na hráče o něco větší nároky na přesné časování. Ozvučení je strohé, typické pro tehdejší hry na Game Boyi, ale funkční - krátké zvukové efekty dávají hráči jasnou zpětnou vazbu při každé dokončené kombinaci. Díky přenosnosti se Klax na Game Boyi hodil především jako hra na krátké herní seance, kdy si člověk chtěl rychle zahrát pár vln a odložit konzoli. Absence barev oproti arkádové a domácí konzolové verzi hru sice ochuzuje o část vizuální atraktivity, ale samotný princip chytání a rovnání destiček funguje beze ztráty přehlednosti i v černobílém provedení.

Klax patřil v době svého vydání mezi hry, které se snažily navázat na úspěch Tetrisu vlastním, odlišným principem skládání, a i na Game Boyi si našel své místo mezi hráči hledajícími rychlou logickou zábavu. Dnes už nepatří mezi nejznámější tituly pro tuto konzoli, ale jako historický doklad experimentování s padajícími bloky v raných devadesátých letech je stále zajímavou ukázkou žánru před jeho pozdějším rozmachem. Pro dnešního hráče má hodnotu především jako srovnávací bod vůči pozdějším, propracovanějším puzzle titulům, které z podobných myšlenek vycházely.

Proč hrát: Pro zájemce o historii puzzle žánru, kteří chtějí vidět jednu z prvních obměn tetrisového principu - dnes slouží spíš jako srovnávací bod vůči propracovanějším nástupcům.