Pipe Dream

Voda už teče a vy zoufale pokládáte další a další kus trubky, abyste ji udrželi v běhu — vítejte v jednom z nejstresovějších a zároveň nejnávykovějších puzzle nápadů osmdesátých a devadesátých let. Pipe Dream vzal prostou myšlenku stavby potrubí a proměnil ji v reflexivní závod s časem, který pohltí každého, kdo se ho jen dotkne.

Mechanika je geniálně srozumitelná: na mřížku pokládáte náhodně přicházející kusy potrubí a snažíte se sestavit co nejdelší souvislou trasu dřív, než se z výpusti začne valit tekutina zvaná „flooz". Jakmile kapalina vyrazí, nemilosrdně teče vámi položenou trubkou — a pokud narazí na slepý konec, je konec. Musíte tedy plánovat dopředu, improvizovat s tím, co vám hra zrovna nabídne, a smířit se s tím, že dokonalá trasa skoro nikdy nevyjde. Z toho pramení ten typický pocit příjemného napětí, kdy je každé rozhodnutí o políčko sázkou.

Hra původně vznikla na domácích počítačích a portovala se prakticky všude — na Game Boyi našla skvělý domov, protože přesně sedí do krátkých session na cestách. Stačí pár obrazovek a člověk zjistí, že už uplynula půlhodina.

Nejzajímavější na Pipe Dreamu je ovšem jeho kulturní stopa. Princip stavby potrubí se stal tak ikonickým, že se z něj stal základní stavební kámen nesčetných „minihádanek" v pozdějších hrách — od hackovacích a lockpickingových miniher až po komplexnější systémy. Nejslavněji ho proslavil BioShock, kde se z „pipe minihry" stal hlavní způsob hackování. Málokterý puzzle z té doby zanechal tak širokou stopu.

Pipe Dream je tak vzácný případ jednoduché hry, která se stala jazykem — vizuální zkratkou, kterou rozumí i hráči, kteří originál nikdy nehráli.

Proč hrát: Jednoduchý, ale nervy drásající a nekonečně návykový puzzle, jehož mechaniku stavby potrubí znáte z desítek pozdějších her; ideální stresík do kapsy.