Nintendo Game & Watch

Když dnes držíme v ruce výkonnou hybridní konzoli nebo si na telefonu spustíme stovky her najednou, snadno zapomeneme, že celý příběh přenosného hraní začal u jediné kalkulačkové destičky s hodinami. Nintendo Game & Watch (1980–1991) je přesně to místo, kde se to stalo. Vymyslel ho Gunpei Yokoi — podle slavné historky ho myšlenka napadla ve vlaku, když pozoroval znuděného obchodníka, jak si krátí cestu pohráváním s kalkulačkou. Yokoi spojil levný LCD displej, jaký se tehdy používal v kalkulačkách a digitálních hodinkách, s jednoduchou hrou a funkcí hodin. Vznikla tak kapesní zábava, kterou jste mohli mít kdykoli u sebe — celé roky před příchodem Game Boye.

Kouzlo bylo v jednoduchosti. Každý kus byl jednoúčelový a obsahoval jedinou napevno zabudovanou hru. Přesto byl výsledek tak návykový, že Nintendo prodalo přes 43 milionů kusů. Tahle skromná zařízení firmu finančně zachránila a vydělala peníze, které později umožnily vývoj NES. Jejich odkaz je ovšem ještě větší než tržby: právě na verzi Donkey Kong zde Yokoi poprvé použil křížový ovladač (D-pad) — prvek, který se pak stal standardem doslova na každém herním ovladači světa.

Technika: grafika a zvuk

Game & Watch nepoužíval žádný framebuffer ani skutečnou pohyblivou grafiku. Displej tvořily pevně dané LCD segmenty — předkreslené obrazce postaviček, předmětů a překážek, které se jen rozsvěcely a zhasínaly. Animace tedy vznikala stejně jako u ukazatelů na digitálních hodinkách: hra postupně zapínala a vypínala připravené tvary v pevných pozicích, takže pohyb byl ve skutečnosti přepínáním mezi několika nakreslenými stavy. To má své kouzlo — vše je ostré a perfektně čitelné — i své meze, protože na displeji se nikdy nemůže objevit nic, co výrobce předem nevyleptal do segmentů.

Barvu obraz neměl; šlo o monochromatický LCD, kde dojem prostředí a pozadí dotvářela potištěná maska a barevné kulisy přímo na panelu. Zvuk obstarával jednoduchý piezoelektrický bzučák s pár tóny — pípání při skoku, chycení nebo prohře. Žádné melodie, žádné kanály v tom smyslu, jak je známe z herních čipů; účelem byla okamžitá zvuková zpětná vazba, ne hudba. Celé to běželo na jednoduchém mikrokontroléru a vystačilo si s knoflíkovými bateriemi na dlouhé měsíce provozu.

Propojeni a periferie

Tady je třeba být upřímný: Game & Watch nebyl modulární systém s příslušenstvím. Neexistoval link kabel, výměnné moduly ani paměťové karty — hra byla pevně daná a samotná. Přesto se napříč řadou objevilo několik důmyslných hardwarových nápadů. Verze řady Multi Screen (například Oil Panic nebo Donkey Kong) měly dva displeje ve sklápěcím pouzdře na způsob psaníčka — uspořádání, které o desítky let později evidentně inspirovalo Nintendo DS. Existovala také řada Table Top a Panorama s barevnějším optickým provedením a edice Crystal Screen s průhledným panelem. Většina modelů sloužila i jako budík a hodiny, což byla v té době vítaná přidaná hodnota. Žádný TV výstup, žádný modem — šlo ryze o samostatnou kapesní věc.

Modely a revize

Game & Watch nevycházel jako jeden přístroj, ale jako celá rodina sérií, které se lišily konstrukcí pouzdra i ovládáním. Mezi hlavní patří Silver a Gold (nejranější jednoduché tituly jako Ball, Fire či Octopus), dále Wide Screen s větší zobrazovací plochou, zmíněný Multi Screen se dvěma displeji, Table Top, Panorama, Super Color, Micro Vs. System a Crystal Screen. Zásadním mezníkem byla verze Donkey Kong z řady Multi Screen, protože právě na ní debutoval křížový D-pad. Sběratelsky jsou dnes jednotlivé série velmi rozdílně ceněné podle vzácnosti a stavu.

Klony a varianty

Úspěch Game & Watch logicky přilákal davy napodobitelů. Po celém světě, východní blok nevyjímaje, vznikaly desítky LCD her stejného principu od různých výrobců. Nejznámější domácí stopu má Sovětský svaz: tamní řada Elektronika (například slavná „Nu, pogodi!“ s vlkem chytajícím vejce) byla v zásadě licenčně nepříliš ošetřenou variací na koncept Game & Watch a v Československu i dalších zemích RVHP šlo o mimořádně rozšířenou a dostupnou kapesní hru. Tyto „elektronické hry s vejci“ si pamatuje celá jedna generace. Je ovšem férové dodat, že šlo o příbuzné typové výrobky, ne o přímé kopie konkrétních titulů — proto je řadíme spíš k variantám než k oficiálním klonům.

Dnešni scena

Pro dnešního retrohráče jsou Game & Watch spíš historickou kuriozitou a nostalgií než zdrojem hlubokého hraní — jsou to jednoduché reflexní hry na pár minut. Emulace je možná, typicky přes MAME s doprovodnými artwork soubory (které dokreslí potištěné pozadí a tvar displeje), případně přes dedikovaná jádra v RetroArchu. Nejpříjemnější způsob, jak je dnes poznat, je ale kompilace Game & Watch Gallery na Game Boyi, která nabízí jak věrné původní verze, tak modernizované remaky s postavičkami z Marioparády. V roce 2020 navíc Nintendo vydalo k výročí sběratelská zařízení Game & Watch: Super Mario Bros. a později The Legend of Zelda, čímž ten malý žlutý zázrak připomnělo úplně nové generaci. Vyzkoušet si je stojí za to aspoň jednou — držíte totiž v ruce samotné kořeny celého přenosného hraní.