Chase H.Q.

Chase H.Q. přenesl na Game Boy koncept slavné arkádové hry od Taita, ve které hráč nesedí za volantem obyčejného závodního vozu, ale je policistou v civilním sporťáku, jehož úkolem je dostihnout a zastavit prchající zločince. Po každém rádiovém hlášení z centrály se hráč vydává za konkrétním podezřelým vozidlem a musí ho v časovém limitu dojet, poté ho opakovaným najížděním a narážením poškodit natolik, aby zastavil, než uplyne čas nebo než se prchající vozidlo ztratí v provozu. Každá další mise přitom zvyšuje nároky na rychlost i přesnost, takže hráč musí postupně zlepšovat svůj styl jízdy.

Herní smyčka je jednoduchá, ale díky kombinaci rychlé jízdy a agresivního taranění má svůj vlastní rytmus – nejde jen o to být první, ale strategicky volit chvíle k nárazu, aniž by se vlastní vůz příliš poškodil. Verze pro Game Boy musela kvůli výkonu handheldu zjednodušit pocit rychlosti i grafické zpracování silnice, přesto se autorům podařilo zachovat čitelnost provozu a napětí z honičky. Ozvučení je úsporné, ale efekty houkající sirény a nárazů dodávají hře energii, kterou malý displej sám o sobě nenabízí, a spolu s ukazatelem poškození vozu drží hráče v neustálém napětí, zda stihne pronásledovaného zločince dostihnout včas.

V době vydání šlo o jeden z mnoha arkádových portů, které měly na Game Boy dokázat, že si i jednodušší akční koncepty najdou na cestách své místo. Chase H.Q. nikdy nepatřil mezi tituly, které by zásadně posunuly žánr, ale nabízel odlišný úhel pohledu na závodění – místo honby za časem jde o honbu za protivníkem, což hru odlišovalo od většiny ostatních závodních titulů dostupných na téže platformě. Dnes je zajímavý především jako ukázka, jak se arkádová klasika přizpůsobovala omezením přenosného hardwaru a jak dobře funguje jednoduchý, srozumitelný herní nápad i bez velkých technických možností.

Proč hrát: Pro fanoušky arkádových portů jde o ukázku, jak se honba za protivníkem místo za časem přizpůsobila omezením přenosného hardwaru a jak dobře funguje jednoduchý, srozumitelný nápad.