Road Rash

Road Rash přinesl na Game Boy svou typickou směs motocyklového závodění a syrové pouliční akce, kterou proslula řada Electronic Arts na domácích konzolích. Hráč se řítí po silnicích plných provozu a snaží se dojet do cíle mezi prvními, přičemž kromě řízení musí sledovat i ostatní jezdce, kteří ho během jízdy fyzicky napadají – kopanci, ranami pěstí nebo řetězem se hráč snaží soupeře vyřadit dřív, než totéž udělají jemu. Trať přitom není prázdná ani zdaleka bezpečná, protože hustý civilní provoz a policejní hlídky přidávají další vrstvu rizika ke každému závodu.

Tento důraz na kontaktní souboje za jízdy dělal z Road Rash výrazně agresivnější zážitek než u klasických závodních her a i na malé obrazovce Game Boye se podařilo tento pocit chaotické, riskantní jízdy zachovat. Hráč musí neustále balancovat mezi útokem na soupeře a vlastní bezpečnou jízdou, protože srážka s civilním provozem nebo pád z motorky ho může stát cenné vteřiny i pozici v závodě. Grafické zpracování je střídmé, ale animace soubojů a pádů jsou čitelné a dodávají hře potřebnou dynamiku, díky které hráč i na malém displeji přesně rozezná, kdy je čas zaútočit a kdy raději uhnout. Riziko srážky s policií nebo civilním vozem navíc hráče nutí neustále vážit mezi agresivitou a opatrností.

Road Rash patřil v devadesátých letech mezi výrazné zástupce žánru, který kombinoval závodění s akcí, a jeho přenos na Game Boy ukázal, že i handheld dokáže nabídnout stejně syrový pocit ze soubojů na silnici jako mnohem výkonnější domácí konzole. Sérii proslavila právě tato kombinace rychlosti a násilné rivality mezi jezdci, což z ní dodnes dělá jeden z nejpamátnějších závodních konceptů devadesátých let, byť tehdejší handheldové provedení je nutně skromnější než pozdější díly na výkonnějším hardwaru.

Proč hrát: Pro syrový pocit ze soubojů na silnici v kapesní podobě - handheldové zpracování je skromnější než pozdější díly, ale rivalita mezi jezdci baví i tak.