Balloon Kid

Co uděláte s arkádovou klasikou, která stojí na jediném geniálním nápadu? V Nintendu se rozhodli ji rozpustit do úplně jiného žánru — a vzniklo z toho Balloon Kid, jeden z těch sympaticky podceňovaných titulů, na které se v historii Game Boye snadno zapomíná.

Balloon Kid je pokračování arkádového Balloon Fight, ale zatímco originál byl statická aréna, tady jde o boční plošinovku v plném proudu. Hrajete za dívku jménem Alice, která se vznáší na dvojici balónků a musí se prolétnout úrovněmi zaplněnými nepřáteli a překážkami. Kouzlo i nervydrásající napětí spočívá v tom, že balónky jsou křehké — jakmile vám jeden praskne, ovládání i let se zásadně změní, a když přijdete o oba, máte vážný problém. Pohyb tak není o pevné půdě pod nohama jako v běžné plošinovce, ale o neustálém balancování ve vzduchu.

Právě fyzika létání je tím, co Balloon Kid odlišuje od davu. Místo skákání tady řešíte vznášení, klesání a setrvačnost, což dává hře hbitý, lehce taneční rytmus. Musíte myslet trojrozměrněji než v klasické plošinovce — kdy nabrat výšku, kdy se nechat klesnout pod překážku, kdy proletět mezerou. Ovládání je citlivé a odměňuje hráče, který se naučí pracovat s momentem.

Hra navíc okořeňuje svou hlavní mechaniku drobnými, ale chytrými nápady. V určitých momentech se můžete balónků dobrovolně vzdát a vydat se pěšky, čímž se na okamžik vrátíte k pevné zemi a jinému způsobu pohybu, a hra tak střídá vzdušné a pozemní pasáže. To, co by mohla být monotónní létací jednohubka, díky tomu získává proměnlivý rytmus a nutí vás přepínat mezi dvěma odlišnými způsoby ovládání. Přidejte k tomu svižné tempo a barvitě navržené prostředí a vznikne plošinovka, která má víc nápadů, než by od pokračování staré arkády čekal.

Kolem hry je i kus zajímavé historie. Na Game Boyi nikdy oficiálně nevyšla v Japonsku — japonští hráči ji v tehdejší podobě prakticky neznali, hra se k nim dostala spíš oklikou přes verzi pro Famicom a později přes barevný remake pro Game Boy Color. To z Balloon Kid dělá jeden z těch titulů, které měly trochu smůlu na distribuci a zůstaly stranou hlavní pozornosti, ačkoli si víc zasloužily.

Na vývoji se podílelo studio Pax Softnica po boku Nintenda, a výsledek je roztomilý, hbitý a nečekaně osobitý. Je to hra, která bere jednoduchou premisu a vytěží z ní svěží zážitek — přesně ten typ kapesního titulu, který objevíte se zpožděním a divíte se, proč o něm nikdo víc nemluví.

Proč hrát: Roztomilá létací plošinovka s osobitou fyzikou balónků — podceňovaný klenot, který nabízí svěží pohyb mimo zaběhlé plošinovkové klišé.