SEGA · 1988Herní konzole
SEGA Mega Drive
Historie & kontext
Na konci osmdesátých let Nintendo ovládalo herní svět tak suverénně, že se zdálo nepřemožitelné. Pak ale přišla Sega s konzolí, která měla úplně jiný temperament. Mega Drive (v Severní Americe prodávaný jako Genesis) dorazil v Japonsku roku 1988, do Ameriky o rok později a do Evropy v roce 1990. Sega vsadila na rychlost, drzost a image „cool" alternativy pro starší publikum — a chvíli měla 16bitový trh prakticky sama pro sebe, protože Super Nintendo dorazilo až později.
Symbolem téhle filozofie se stal Sonic the Hedgehog. Tam, kde byl Mario rozvážný a dobrosrdečný, byl Sonic o rychlosti, postoji a sebevědomí. Slavný americký slogan „Genesis does what Nintendon't" shrnoval celou strategii: být rychlejší, dospělejší a ochotnější jít na hranu. Symbolická byla kauza kolem hry Mortal Kombat — zatímco verze pro SNES krev cenzurovala, na Genesis šla po zadání kódu odemknout, což Sege u teenagerů vyneslo nemalé body.
Technika: grafika a zvuk
Srdcem konzole je procesor Motorola 68000 taktovaný na zhruba 7,6 MHz — tedy stejná rodina CPU, jaká pohání Amigu i rané Macintoshe. O zvuk a kompatibilitu se staral ještě pomocný osmibitový Zilog Z80, který dokázal řídit zvukový subsystém (a v režimu kompatibility i odbavit hry pro starší Master System).
Grafika běží v rozlišení kolem 320×224 bodů. Z palety 512 barev lze najednou zobrazit 61 barev (čtyři palety po šestnácti, s nulou jako průhlednou) — to byla oproti pozdějšímu SNES citelná nevýhoda a důvod, proč mívají hry na Mega Drive odvážnější, kontrastnější paletu. Naopak v pohybu konzole excelovala: hardware zvládal dvě scrollovací vrstvy plus vrstvu spritů a dovolil až 80 spritů na obrazovce, díky čemuž si svižné hry jako Sonic, Streets of Rage nebo Gunstar Heroes udrží tempo i v největším chaosu.
Zvuk obstarává FM čip Yamaha YM2612 se šesti FM kanály, doplněný o čip SN76489 se třemi tóny a šumem. Výsledkem je charakteristický „drsnější", syntetický zvuk, který dal vzniknout legendárním soundtrackům — třeba hudbě Yuza Koshira ke Streets of Rage 2.
Propojeni a periferie
Mega Drive vychází vstříc multiplayeru — má dva porty pro ovladače a původní gamepad měl tři tlačítka, později přibyl populární šestitlačítkový model kvůli bojovkám typu Street Fighter II. Pro fanoušky závodů a sportu existoval rozbočovač Team Player (resp. 4-Player Adaptor) umožňující hru až čtyř hráčů.
Z příslušenství stojí za zmínku světelná pistole Menacer, periferie SEGA Activator snímající pohyb a u japonské verze i modem pro službu Sega Meganet. Konzole se k televizi připojovala přes RF nebo kompozitní/RGB výstup; u prvních modelů byl k dispozici i sluchátkový výstup s regulací hlasitosti na předním panelu.
Modely a revize
Sega vydala několik hardwarových verzí. Původní Model 1 (1988) měl onen sluchátkový jack a u nejstarších kusů nápis „High Definition Graphics". Štíhlejší a levnější Model 2 (1993) sluchátkový výstup vypustil a zjednodušil zvukové obvody (proslul mírně odlišným, „suššším" zvukem). Existoval i kompaktní Model 3 od Majesca a později licencované redesigny.
K systému patřily i nástavby: Sega CD (v Japonsku Mega-CD) přidalo mechaniku na CD a hry s plnohodnotným zvukem a videosekvencemi, zatímco 32X byl 32bitový výkonový nástavec nasazovaný na slot kartridže. Oba doplňky komerčně spíš pohořely a dnes jsou připomínkou toho, jak Sega svou náskokovou pozici postupně ztrácela.
Klony a varianty
Mega Drive je jednou z mála starších konzolí, jejíž klony se vyrábějí dodnes. Po vypršení patentů zaplavily trh levné varianty — nejznámější jsou modely AtGames (řada Sega Genesis/Mega Drive Classic s předinstalovanými hrami), čínské handheldy a all-in-one konzole. V Brazílii drží licenci firma Tectoy, která Mega Drive nepřetržitě prodává po desetiletí, vydávala i lokální exkluzivity a dotáhla to k vlastním novým revizím — Brazílie je tak největší žijící baštou této konzole.
V Československu a širším východním bloku nebyl Mega Drive díky ceně a dovozním bariérám tak rozšířený jako osmibitové počítače; do popředí se dostal spíš až v devadesátých letech přes šedý dovoz a později právě přes levné klony.
Dnesni scena
Emulace Mega Drive je dnes naprosto vyzrálá — jádra jako Genesis Plus GX běží spolehlivě i na slabém hardwaru a na moderních retro handheldech jdou hry plynule. Pozoruhodná je ovšem hlavně homebrew scéna, která patří k nejimpozantnějším vůbec. Vycházejí technicky vyspělé novinky jako Demons of Asteborg, Xeno Crisis nebo atmosférický Tanglewood, leckdy i na skutečných kartridžích. Protože Sega komunitu spíše toleruje, scéna kvete a Mega Drive tak třicet pět let po startu pořád žije.
Hry na platformě (151)
Old Towers
Homebrew puzzle o starobylých věžích plných pastí; logika spojená s rychlým rozhodováním.
Herzog Zwei
Jeden z prvních RTS vůbec, roky před žánrem na PC; od Technosoftu, tvůrců Thunder Force.
Žádná hra v tomto žánru.