Ecco the Dolphin – boxart
MDSEGA Mega Drive

Ecco the Dolphin

Action-adventure 1992 Appaloosa Interactive ⏱ Dlouhá · ~10–30 h 🛡 PEGI 3

Žádné zbraně, jen delfín, dech a ticho oceánu; melancholické dobrodružství bez obdoby.

Představte si akční hru, kde nemáte zbraně, nepřátele neporážíte střelbou a vaším největším nepřítelem je ubývající dech. Ecco the Dolphin nebylo nikdy obyčejnou hrou a právě v tom spočívá jeho dodnes neutuchající kouzlo. Hráč se ujímá delfína Ecca a vydává se napříč oceány, aby zachránil svou rodinu, kterou pohltila tajemná bouře. To, co začíná jako melancholické dobrodružství plné ticha a modré hlubiny, se postupně promění v jednu z nejpodivuhodnějších a nejnáročnějších výprav, jaké kdy domácí konzole nabídla.

Herně jde o směs průzkumu, hádanek a obratnostních pasáží. Ecco se pohybuje ve třech rozměrech vodního prostoru, naráží na proudy, úzké tunely a hejna ryb, a neustále musí hlídat dvě klíčové hodnoty: zásobu vzduchu a zdraví. Echolokace slouží k orientaci, komunikaci s ostatními tvory i k odhalování cest dál. Hra je proslulá svou obtížností a tím, jak málo hráče vede za ruku, což z každého postupu dělá malé vítězství.

Za hrou stojí studio Novotrade z Maďarska a vizionář Ed Annunziata, který do příběhu vpletl motivy připomínající delfíní inteligenci, dávné civilizace i kosmické síly. Hudba Spencera Nilsena dotváří hypnotickou, snovou atmosféru, jež je pro Ecca stejně typická jako jeho grafika z počátku devadesátých let. Výsledkem byl titul, který se vymykal tehdejším trendům orientovaným na rychlost a akci.

Kulturně se Ecco the Dolphin zapsalo jako jedna z nejodvážnějších značek SEGy. Hra si vysloužila pokračování, dočkala se převodů na další platformy včetně pozdějších digitálních reedicí a stala se předmětem nesčetných diskusí, parodií i kultovního obdivu. Pro mnoho hráčů zůstává symbolem toho, že i na šestnáctibitové konzoli mohlo vzniknout dílo s téměř meditativní, takřka artovou náladou.

Dnes je Ecco the Dolphin připomínkou doby, kdy si tvůrci dovolili experimentovat a riskovat. Není to hra pro každého a její nekompromisní design dokáže potrápit, ale právě díky tomu si vydobyla nesmrtelnost.

Proč hrát: Pro jedinečnou, hypnotickou atmosféru podvodního světa a zážitek, který se zásadně liší od všeho ostatního na Mega Drive.

Hra 78 z 151 pro SEGA Mega Drive

Tentýž titul jinde (2)

Originál na SEGA Mega Drive z roku 1992 běžel na kartuši s hudbou z FM čipu a nabízel osobitý, meditativní pocit z plavání oceánem. Verze pro SEGA Mega-CD z roku 1993 využila CD nosič k tomu, aby přinesla přepracovaný soundtrack s kvalitnějším, atmosféričtějším zvukem a vylepšenou grafikou pozadí. Mega-CD podoba navíc obsahuje rozšířený obsah, který se do původní cartridge verze nevešel kvůli omezené kapacitě. Díky tomu bývá právě CD verze označována za tu vizuálně i zvukově bohatší, zatímco Mega Drive originál zůstává tou rychlejší a přímočařejší volbou bez nutnosti přídavného CD mechaniky.