Nintendo · 1990Herní konzole
Super Nintendo
Historie & kontext
Když Nintendo v roce 1990 představilo v Japonsku Super Famicom (na Západě od roku 1991 jako Super Nintendo Entertainment System), nešlo o závod, kdo bude první. Sega už rok prodávala šestnáctibitový Mega Drive a slovem „Nintendon't" rýpala do konkurence. Nintendo přesto nespěchalo a vsadilo na něco jiného než na rychlost: na barevnost, na zvuk a na grafické triky, které z obrazovky udělaly malé divadlo. Výsledek dnes mnozí považují za vrchol 2D herního designu vůbec a za jeden z nejmilovanějších strojů v historii.
Souboj „console wars" mezi Segou a Nintendem byl první velkou marketingovou válkou herního průmyslu a definoval celá devadesátá léta. Sega prodávala rychlost a vyzrálejší image kolem Sonica, Nintendo hloubku a kvalitu knihovny. Právě ta knihovna dělá ze SNES legendu: nejlepší plošinovky své doby (Super Mario World, Donkey Kong Country, Yoshi's Island), žánrotvorná JRPG (Chrono Trigger, Final Fantasy VI, Secret of Mana) i metroidvania bible Super Metroid. Tituly, které se dodnes objevují v žebříčcích nejlepších her všech dob.
Technika: grafika a zvuk
Srdcem konzole je šestnáctibitový procesor Ricoh 5A22 postavený na jádru kompatibilním s 65C816, taktovaný proměnlivě zhruba do 3,58 MHz. Grafiku obstarává dvojice čipů PPU, které zvládnou paletu 32 768 barev a na obrazovku jich vyčarují stovky najednou. Konzole nabízela více grafických režimů s různým počtem vrstev pozadí a barevných hloubek, hardwarové prokládané scrollování i správu spritů.
Nejslavnější trumf je Mode 7 — režim, který umí jedinou vrstvu pozadí v reálném čase otáčet, zvětšovat a zmenšovat. Odtud pochází pseudo-3D zatáčející trať v Super Mario Kart a F-Zero nebo rozevírající se mapa v závěru Final Fantasy VI. K tomu SNES uměl efekty jako poloprůhlednost a barevné mixování, díky nimž působil obraz měkčeji a bohatěji než u konkurence.
Zvuk je samostatná kapitola. O něj se stará zvukový subsystém navržený Sony (Ken Kutaragi, pozdější otec PlayStationu) — řídicí čip SPC700 spolu s DSP zvládá osm kanálů přehrávajících vzorkovaný zvuk se zpracováním ADPCM a hardwarovým echem či dozvukem. Soundtracky her jako Chrono Trigger nebo Donkey Kong Country proto zní dodnes mimořádně plně a melodicky.

Propojeni a periferie
Standardní gamepad SNES přidal k osvědčenému křížovému ovladači čtveřici akčních tlačítek, dvě ramenní tlačítka L a R a samozřejmě Start a Select — schéma, které ovlivnilo všechny pozdější ovladače. Konzole měla dva porty, pro více hráčů sloužil rozbočovač Multitap (například NHL či Bomberman).
Z periferií stojí za zmínku světelná pistole Super Scope, bezdrátový bazukovitý kolos napájený bateriemi, a od Nintenda netypicky i myš SNES Mouse, dodávaná s kreslicím programem Mario Paint. Slavnou kapitolou je nikdy nevydaný CD přídavek vyvíjený se Sony; po roztržce z něj nakonec vzešel samostatný PlayStation. Obrazově konzole vystupovala přes vícežilový konektor s podporou kompozitního i lepšího S-Video a RGB signálu.
Specialitou platformy jsou přídavné čipy přímo v kartridžích, které stroj povyšovaly. Nejslavnější je Super FX (3D polygony ve Star Fox a Stunt Race FX), dále třeba SA-1, DSP-1 (Pilotwings, Super Mario Kart) nebo SuperFX2 v Yoshi's Island. Některé hry na konci životnosti vypadaly, jako by patřily na úplně jinou platformu.

Modely a revize
Design konzole se lišil podle regionu: japonský Super Famicom a evropský/australský SNES měly oblé tvary a barevná tlačítka, zatímco severoamerická verze dostala hranatější šedý kabát s fialovými tlačítky. Později vyšel zmenšený a zlevněný redesign — v USA jako SNES (model SNS-101, „Jr."), v Japonsku jako Super Famicom Jr. Tyto pozdější verze ovšem už neměly RGB výstup ani závitové otvory pro nožičky.
Hardware existoval i v polooficiálních verzích pro vývojáře a herny (systém Super System pro arkády). Pro sběratele je dobré vědět, že kvůli ochraně proti kopírování se lišily i tvary kazetových slotů mezi regiony.
Klony a varianty
SNES nezažil tak rozbujelou klonovou scénu jako NES s jeho famiclony, přesto se objevovaly neoficiální kompatibilní stroje, zejména v Asii a později i levné „retro" konzole. V českém a československém prostředí byl SNES oproti osmibitovým počítačům spíše vzácnou dovozovou raritou — zatímco ZX Spectrum mělo domácí klon Didaktik a NES kolovalo jako Pegasus, šestnáctibitové Nintendo se sem dostávalo hlavně přes neoficiální dovoz a bylo drahé. Až s pozdějšími lety se stalo dostupnějším a dnes je u tuzemských sběratelů ceněným kouskem.
Dnesni scena
Emulace SNES je dnes velmi dobře zvládnutá — referencí je přesný bsnes/higan, pro běžné hraní bohatě stačí Snes9x, oba dostupné i jako jádra do RetroArch. Na výkonnějších přenosných zařízeních (například s čipem H700) běží spolehlivě, jen nejnáročnější tituly s přídavnými čipy mohou občas dělat potíže. Nintendo samo nabízí výběr her v rámci Switch Online a dříve přes mininkonzoli Super NES Classic Edition.
Živá je i homebrew a fanouškovská scéna: vznikají moderní tituly jako The Curse of Issyos, fanoušci ladí překlady japonských exkluzivit a romhacky přidávají do klasik nový obsah. Díky tomu zůstává Super Nintendo i po více než třiceti letech naprosto živou platformou.
Hry na platformě (154)
Super Star Wars
Pověstně těžká plošinovka podle Star Wars; nelítostná zkouška reflexů a trpělivosti.
Donkey Kong Country
Předrenderovaná grafika, která v roce 1994 vypadala nemožně na 16bitové konzoli.
Sparkster
Plošinovka s raketovým batohem pro rychlé lety a nárazy do zdí; pokračování Rocket Knight.
Live A Live
JRPG se sedmi samostatnými kapitolami napříč érami, které se spojí v závěrečném dějství.
Bahamut Lagoon
Taktické JRPG od Square s draky a jezdci na mřížkovaném bojišti ve stylu Ogre Battle.
Stunt Race FX
Závody na čipu Super FX s polygonovou 3D grafikou; vozidla se liší hmotností i jízdou.
FIFA International Soccer
První díl slavné série FIFA s netradičním izometrickým pohledem na hřiště.
Žádná hra v tomto žánru.