Sonic the Hedgehog 1–3

Sega potřebovala maskota, který by Mariovi nešlápl na paty, ale rovnou ho předběhl — a Naoto Ōshima jí dal modrého ježka s drzým úsměvem a rychlostí, jakou plošinovky do té doby neznaly. Sonic the Hedgehog se stal symbolem devadesátek i celé Mega Drive éry a jeho první tři díly tvoří jeden z nejskvělejších plošinovkových řetězců vůbec.

Sonic 1 z roku 1991 přišel jako pack-in titul, který doslova hnal prodeje Genesisu v USA. Jeho kouzlo spočívalo v pohybu: smyčky, pružiny, prudké srázy a pocit rychlosti, kdy se kamera sotva stačí ohýbat za hrdinou. Tam, kde Mario odměňoval preciznost, Sonic odměňoval odvahu a setrvačnost — a generace hráčů to milovala.

Každý další díl přidával vrstvy. Druhý díl představil Tailse a spin dash, který z rozjezdů udělal raketové starty. Třetí díl pak přinesl velkolepější úrovně, příběhové prvky a hlavně proslulou "lock-on" kartridž: zasunete Sonic 3 do Sonic & Knuckles a obě hry se spojí v jednu obří dobrodružství. Tahle technická finta byla na svou dobu ohromující.

Kolem hudby Sonic 3 navíc dodnes koluje jedna z nejtrvalejších herních legend — že se na ní údajně podílel Michael Jackson. Důkazy jsou nepřímé a celá věc zůstává sporná, ale právě to z ní dělá pikantní téma fanouškovských debat. Soundtrack tak jako tak patří k tomu nejlepšímu, co konzole nabídla.

Společně tyhle hry definovaly, co znamená rychlá plošinovka, a Sonic se z nich vyklubal v ikonu, která přežila desítky let, remasterů i přerodů do 3D. Hrát je dnes znamená dotknout se samotného jádra konzolových válek devadesátých let.

Proč hrát: Trojice plošinovek, která definovala rychlost, dala Seze ikonického maskota a dodnes patří k tomu nejlepšímu na Mega Drive.