Micro Machines

Micro Machines od Codemasters berou licenci na malá sběratelská autíčka a přenášejí ji na dětský pokoj v životní velikosti. Závodíte s miniaturami po snídaňovém stole, pracovním stole nebo v pískovišti, vše z ptačí perspektivy, a trať je tvořená předměty, které by dospělý nikdy nepovažoval za dráhu. Hra se rychle stala synonymem pro závody, u kterých se u jedné obrazovky smějí dva soupeři.

Verze pro Mega Drive vyšla v roce 1993, tedy dva roky po původním vydání pro NES, a je to nejdůležitější rozdíl. Hra je graficky bohatší než osmibitové předlohy, barevné tratě jsou čitelnější a prostředí domácnosti působí věrohodněji. Zůstává ovšem věrná principu: kdo se při jízdě dostane příliš daleko před soupeře, ztratí bod a vůz se vrátí do hry. Právě tento systém dělá z jednoduché hry napínavý souboj až do posledního kola. Vozový park zahrnuje klasické vozy, ale i čluny nebo vrtulníky, takže se styl jízdy mění podle prostředí. Na rozdíl od pozdějšího pokračování ještě nepoužívá technologii J-Cart, která přišla o rok později, takže počet hráčů je omezený a zábava stojí především na souboji dvou lidí.

Hratelnost je záměrně přímočará. Ovládání má jen směr, plyn a brzdu, žádné nastavování vozu, a tratě jsou krátké, takže jedno kolo trvá chvíli. Obtížnost ale roste, protože úzké mantinely z domácích předmětů nepouštějí, hrany stolu hrozí pádem a soupeř se snadno vrátí do hry po jediné chybě. Právě to, že se rozhoduje o každé zatáčce, drží zápas v napětí od startu do cíle. Pro rok 1993 jde o pevnou, prověřenou formuli, jen v lepším kabátě než na osmibitech.

Proč hrát: Pokud chcete zažít, jak vypadal arkádový závodní duch v obýváku 16bitové éry, a máte po ruce kamaráda na druhém ovladači, patří tahle verze mezi nejpřístupnější. Hodí se hlavně hráčům, kteří znají jen osmibitové předlohy a chtějí vidět, jak se stejný nápad povedl na silnějším hardwaru.