Mega lo Mania

Co kdyby vám hra dala do rukou jednu jedinou věc — chytrost — a sledovala, jestli s ní dokážete porazit tři soupeřící bohy? Mega lo Mania přesně tohle dělá a dělá to s nakažlivou drzostí, kterou dnezestárlá ani po desetiletích.

Princip je geniálně jednoduchý a zároveň hluboký. Ovládáte jednoho ze čtyř "bohů" a rozmísťujete své poddané po ostrovech rozdělených do sektorů. Každému sektoru přidělíte určitý počet lidí: čím víc jich pošlete, tím rychleji bádají, těží suroviny a staví obranu, ale tím rychleji také rostou ztráty. Hra běží napříč deseti epochami lidského pokroku — od kyjů a praků přes katapulty a děla až po futuristické zbraně a roboty. Postup výzkumem tak doslova cítíte, jak vaše civilizace zraje.

Kouzlo spočívá v neustálém žonglování se zdroji. Surovin je málo, čas tlačí a tři konkurenční mozky na téže mapě nečekají. Musíte se rozhodnout, jestli investovat do obrany, nebo riskovat útok, jestli těžit, nebo bádat — a každé špatné rozhodnutí se trestá okamžitě. Verze pro Mega Drive si zachovává hektický rytmus a strategickou hloubku originálu, jen vyžaduje trochu trpělivosti s ovládáním na gamepadu, které bylo původně laděné na myš.

Vizuálně jde o úsporný, ale přehledný styl: rozčleněné mapy, ikonky poddaných a ono uspokojivé sledování, jak se z hrstky obyvatel stává mocnost. Atmosféru dotváří suchý humor, kterým hra glosuje vaše počínání. Je to jeden z těch titulů, u kterých řeknete "ještě jedno kolo" a najednou je půlnoc.

Na konzoli, kde dominovaly skákačky a akční hry, byla strategie tohoto typu vzácností — a o to cennější. Mega lo Mania nabídla na Mega Drive intelektuální výzvu, kterou jinde hledali jen majitelé domácích počítačů.

Proč hrát: Pro chytlavou kombinaci budování civilizace a real-time strategie, která vás donutí přemýšlet a zároveň se skvěle baví na vlastní účet — málokterá hra té doby byla na konzoli takhle návyková.