NHL '94
Pro celou generaci hokejových fanoušků existuje jen jedna správná odpověď na otázku, který hokej je nejlepší: NHL '94. Tahle hra od Electronic Arts, vydaná v roce 1993 pro sezonu 1993/94, se stala legendou natolik, že ji dodnes zmiňují i moderní filmy a fanouškovské komunity ji udržují živou přes vlastní mody.
NHL '94 přineslo zásadní novinky, které posunuly celou sérii. Poprvé se objevily oficiální hráčské licence díky spolupráci s asociací hráčů, takže jste hráli za skutečné hvězdy. Klíčovou inovací byla jednotlačítková přihrávka, díky níž se hra ovládala neuvěřitelně plynule, a možnost provést takzvaný one-timer, tedy přímou střelu z přihrávky bez zpracování puku.
Právě plynulost a tempo z NHL '94 udělaly etalon. Zápasy běží svižně, góly padají efektně a souboje u mantinelů mají správnou údernost. Pověstný se stal pohyb hráče jménem Jeremy Roenick, jehož přesnost se mezi pamětníky stala takřka legendou. Hra nabízela jak rychlou arkádovou akci, tak dost hloubky pro náročnější.
Kulturní dopad podtrhl film Swingers z roku 1996, kde postavy vedou vášnivé hádky právě nad touto verzí hokeje. Tahle scéna z NHL '94 udělala definitivní kultovní titul, na který se vzpomíná jako na vrchol celé řady, a mnozí fanoušci ho dodnes považují za nepřekonaný.
Multiplayer byl srdcem zážitku. Souboje dvou hráčů u jedné konzole, často doprovázené hlasičkováním a smíchem, patří k nejsilnějším vzpomínkám éry Mega Drive a Super Nintenda, kde hra vyšla v obou verzích. Komunita kolem ní žije dodnes a pořádá turnaje.
NHL '94 není jen stará sportovní hra, je to kus herní historie. Dokonalá rovnováha mezi přístupností a hloubkou z něj udělala měřítko, podle kterého se poměřovaly všechny následující hokejové tituly. Pro spoustu hráčů zůstává tou nejlepší hokejovkou všech dob.
Proč hrát: Pro perfektně vyladěné tempo, legendární one-timery a hokej, který se mezi pamětníky dodnes považuje za nejlepší vůbec.
Hra 96 z 151 pro SEGA Mega Drive
Tentýž titul jinde (1)
Verze pro SEGA Mega Drive platí mezi fanoušky za tu pravou - ovládání na jedno tlačítko pro střelu i přihrávku bylo svižnější a hra běžela rychleji a plynuleji než konkurence, navíc obsahovala i rvačky hráčů odehrávající se přímo na ledě. Verze pro Super Nintendo byla naopak citelně pomalejší a rvačky v ní chyběly nebo byly výrazně zjemněné kvůli tehdejší přísnější politice Nintenda vůči násilí ve hrách. Zvukový čip SNES ale dokázal zahrát bohatší a melodičtější hudbu než čip Mega Drive, takže zvuková stránka byla na SNES příjemnějším zážitkem. Pro rychlou a syrovou hokejovou akci sáhněte po Mega Drive, které je dodnes považováno za nejlepší verzi; SNES ocení ti, kdo dají přednost hezčímu zvuku.