Speedball 2: Brutal Deluxe
Speedball 2 je futuristický sport někde mezi házenou, hokejem a rugby, kde se podle pravidel střílí gól do branky soupeře, ale body se dají nasbírat i tím, že protihráče vyřadíte ze hry. Původní hra vznikla pro Amigu v roce 1990 u britských The Bitmap Brothers a rychle se stala jedním z emblémů evropské herní scény osmdesátých a devadesátých let.
Verze pro Mega Drive vyšla o rok později a znamenala přesun hry z počítačů do obývacího pokoje. To je zásadní rozdíl: Speedball 2 je hra pro dva hráče na jedné obrazovce a konzole s pady v rukou tomu sedí přirozeněji než klávesnice nebo jednotlačítkový joystick. Pad Mega Drive nabízí více tlačítek, takže se dají pohodlněji řídit přihrávky, střelba a podkluzy, a hra se díky tomu hraje jinak než na počítačích. Vedle zápasu proti člověku zůstává i liga a pohár, kde mezi zápasy vylepšujete svůj tým, nakupujete hráče a sbíráte peníze za výhry. Právě tahle manažerská vrstva dělá ze Speedballu víc než jen arkádu na pět minut.
Technicky šlo o převod z jednoho 16bitového stroje na jiný, ale s odlišným hardwarem. Mega Drive má jinou paletu, jiný zvukový čip a jinak dopadá i plynulost scrollování, takže hra působí o něco syrověji a hutněji než na Amize. Pro hráče, kteří Amigu nikdy nevlastnili, to byla hlavní cesta, jak se se Speedballem 2 seznámit, a v Evropě šlo o jednu z nejznámějších sportovních her pro tuto konzoli. Velkou roli hraje i doba vydání: v roce 1991 byla v obchodech spousta fotbalů a hokejů, ale žádný z nich nenabízel tak agresivní a stylově zasazenou fiktivní ligu.
Proč hrát: Pokud máte doma druhého hráče a chcete rychlé, hlasité a vtipně brutální souboje u jedné konzole, je tahle verze pro vás. Hodí se i těm, kdo chtějí poznat klasiku Bitmap Brothers a nemají po ruce Amigu.
Hra 144 z 151 pro SEGA Mega Drive
Tentýž titul jinde (3)
Verze pro Commodore Amiga je mezi fanoušky obecně považovaná za tu nejlepší — těžila z bohaté palety barev, plynulé animace a zvukového čipu Paula, díky němuž hra ožila vzorkovanými hlasy a řvoucím publikem ('Ice Cream!'), což dotvářelo brutální atmosféru arény. Atari ST mělo slabší barevnost a tvrdší, tenčí zvuk generovaný čipem YM2149, takže hra působí strožeji a méně atmosféricky. Verze pro PC/DOS byla plně závislá na tom, jakou grafickou a zvukovou kartu hráč vlastnil — se zvukovou kartou a VGA se přiblížila Amize, bez nich zůstávala hudba i barevnost citelně chudší.