Strider
Některé hry předběhnou svou dobu a Strider patří mezi ně. Tento akční titul s kybernetickým ninjou Striderem Hiryuem oslnil hráče už v automatech a jeho domácí převod na Mega Drive se stal jedním z technických a zážitkových vrcholů rané éry konzole. Rychlost, plynulost a téměř filmová velkolepost z něj udělaly hru, kterou si majitelé SEGy s hrdostí ukazovali jako důkaz síly své mašiny.
Herně jde o svižnou akční plošinovku, v níž Hiryu prosekává řady nepřátel svou plazmovou čepelí, šplhá po stěnách a stropech, skáče a klouže po šikmých plochách s elegancí, která neměla obdoby. Tempo je nelítostné, nepřátel mnoho a souboje s bossy spektakulární. Hra od hráče vyžaduje rychlé reflexy i smysl pro plynulý pohyb, odměnou je ale pocit naprosté akční svobody.
Původní automatová verze pochází od společnosti Capcom z konce osmdesátých let a její příběh zavádí hrdinu do nepřátelské, futuristické verze světa, kde čelí mocné organizaci. Vizuální styl mísil sci-fi s exotickými motivy a velkolepými scénami, jež na tehdejší poměry působily mimořádně ambiciózně. Převod na Mega Drive dokázal tento rozmach překvapivě věrně zachovat.
Kulturně se Strider zapsal jako ikona žánru a postava Hiryua se stala respektovaným bojovníkem, který se později objevil i v dalších hrách a crossoverových bojovkách. Hra inspirovala následovníky a stala se měřítkem toho, jak má vypadat rychlá, stylová akce s důrazem na pohyb a podívanou.
Dnes je Strider připomínkou doby, kdy převod z automatu na domácí konzoli byl velkou událostí a kdy SEGA dokazovala, že její hardware umí zprostředkovat arkádový zážitek přímo do obýváku. Stále jde o adrenalinovou, vizuálně působivou jízdu.
Proč hrát: Pro rychlou, stylovou akci s neuvěřitelně pohyblivým hrdinou a velkolepou podívanou, která působila jako z budoucnosti.
Hra 83 z 151 pro SEGA Mega Drive
Tentýž titul jinde (1)
Arkádový originál na Capcom CPS běžel na specializovaném hardwaru s plynulým škálováním a rotací sprajtů, jaké žádný domácí stroj své doby nedokázal plně napodobit. Převod na SEGA Mega Drive přesto patří k nejobdivovanějším konverzím osmdesátých a devadesátých let – zachovává rychlost, ovladatelnost i atmosféru originálu pozoruhodně věrně, i když se musel spokojit s méně detailními pozadími a jednoduššími vizuálními efekty. Ovládání na Mega Drive s třítlačítkovým padem funguje spolehlivě, byť postrádá přesnost arkádové páky. Kdo chce zažít Strider v nejčistší podobě, sáhne po arkádové verzi; kdo chce hrát doma bez mincí, najde v Mega Drive konverzi jednu z nejlepších dobových náhrad.