Sednete za volant rudého kabrioletu, vedle vás blondýna a před vámi otevřená silnice vstříc zapadajícímu slunci. Out Run na SEGA Mega Drive přivádí jeden z nejvlivnějších závodních automatů osmdesátých let na domácí konzoli Segy.
Původní automat vytvořil tým kolem legendárního designéra Yu Suzukiho v Seze v polovině osmdesátých let. Out Run nebyl o vítězství nad soupeři, ale o svobodě jízdy. Hráč si na rozcestích sám volí, kudy pojede, takže existuje několik různých cílů a tras napříč malebnou krajinou od pobřeží po hory. Tahle myšlenka volby cesty byla na svou dobu osvěžující a odlišila hru od ostatních závodů.
Hratelnost je o závodu s časem. Musíte projíždět jednotlivými úseky dřív, než vyprší limit u kontrolních bodů, prosmýkávat se hustým provozem a zvládat zatáčky ve vysoké rychlosti. K nezaměnitelné atmosféře patří i možnost volby hudby, kdy si na palubním rádiu naladíte jeden z chytlavých kousků, který vás pak doprovází celou jízdou. Out Run tak prodával především pocit, radost z rychlosti a léto na čtyřech kolech.
Out Run se zapsal do historie jako zásadní titul, který povýšil arkádové závody a inspiroval celý subžánr svižných, nekomplikovaných hnaček zaměřených na zážitek z jízdy. Značka se dočkala řady pokračování a jeho hudba i estetika dodnes patří k tomu nejlépe zapamatovatelnému z osmdesátkové herní kultury.
Konverze pro Mega Drive přináší tenhle pocit svobody na konzolu, byť omezenou možnostmi hardwaru oproti specializovanému automatu. Je to titul, u kterého nejde o dokonalost, ale o ten neopakovatelný pocit otevřené silnice a léta.
Proč hrát: Bezstarostná oslava rychlosti a svobody za volantem, kde si sami volíte cestu i hudbu k zapadajícímu slunci.
Hra 65 z 151 pro SEGA Mega Drive
Tentýž titul jinde (9)
Arkádový originál od Segy z roku 1986 běžel na speciálním hardwaru Super Scaler, díky němuž se silnice plynule zvětšovala do dálky, a hráč si mohl vybrat jednu ze tří skladeb hraných z reproduktorů automatu. Domácí počítače tuhle iluzi rychlosti nedokázaly plně napodobit: verze pro Commodore 64, Amstrad CPC i Atari ST mají citelně trhanější scrollování silnice a méně detailů na trati. Amiga si i přes omezení podržela slušnou plynulost a hezčí grafiku, Master System pak překvapil poměrně věrnou grafikou i hudbou na osmibitovou konzoli. Pro pocit skutečné arkády zůstává originál nedostižný.
