Sensible Soccer
Sensible Soccer je fotbal z ptačí perspektivy, který v roce 1992 vyšel na Amize a hráče si získal tím, že se nesnažil simulovat realitu, ale hrát se skvěle. Maličké postavičky, rychlé přihrávky, možnost zakroutit míč i po vypuštění a dokonalá čitelnost hřiště z něj udělaly jednu z nejoblíbenějších sportovních her počítačové éry, zvlášť v Evropě.
Verze pro Mega Drive z roku 1993 je zajímavá hlavně tím, že tuhle počítačovou hru přenesla do obýváku k televizi a k joypadu. Původní Amiga i Atari ST se ovládaly joystickem s jedním tlačítkem, kdežto Mega Drive nabízí gamepad se třemi tlačítky. Hra si ale zachovává svou základní myšlenku: jedno tlačítko znamená přihrávku nebo střelu a směr pohybu před kopem a po něm určuje, jak se míč zatočí. Na ovladači konzole se tahle jednoduchost dá zvládnout hned, takže se k ní rychle vrátí i hráči, kteří dnes sportovní hry příliš nevyhledávají.
Jde o konzolovou verzi, takže se hraje trochu jinak než na počítači. Obraz je přizpůsobený televizi, grafika má barevnost typickou pro Mega Drive a hudba i zvuky odpovídají možnostem konzole, ne zvukových čipů Amigy. Místo disket a klávesnice stačí zapnout přístroj, vybrat tým a hrát, což ze hry dělalo ideální večerní zábavu pro dva hráče na jedné obrazovce. Právě souboj dvou lidí na gauči byl vždycky nejsilnější stránkou série a na Mega Drive funguje stejně dobře jako dřív.
Do doby vydání zapadá také tím, že vyšla v čase, kdy fotbal na konzolích teprve hledal svou podobu. Vedle propracovaných simulací z dalších let působí Sensible Soccer prostě a přímočaře a o to víc dnes vynikne, že je to hra o rychlém toku míče, ne o statistikách.
Proč hrát: Verzi pro Mega Drive ocení hráči, kteří chtějí klasický fotbal pro dva na jednom gamepadu a nechtějí kvůli tomu hledat Amigu nebo emulátor počítače. Hodí se i těm, kdo znají jen moderní simulace a zajímá je, odkud pocházel arkádový styl krátkých zápasů plných gólů.
Hra 143 z 151 pro SEGA Mega Drive
Tentýž titul jinde (3)
Sensible Soccer vznikl a byl navržen především pro Commodore Amiga, a právě tahle verze z roku 1992 platí za tu definitivní – rychlé, přesné ovládání, plynulý pohyb desítek drobných panáčků po hřišti a šťavnatý zvuk využívaly Amigu naplno. Převod na PC/DOS dorazil o rok později a hru zpřístupnil širšímu okruhu hráčů, ale záviselo na výkonu konkrétního počítače a zvukové karty – na slabších sestavách mohla hra ztrácet něco z té amigovské plynulosti a ovládání gamepadem nebo joystickem nebylo vždy tak přirozené jako na Amize. Princip hry se skvěle přenositelnou grafikou zůstal stejný, jen Amiga verze je obecně považovaná za tu, která ukazuje hru v nejlepší formě.