Virtua Racing

Když se v polovině devadesátých let objevila domácí verze Virtua Racing na SEGA Mega Drive, vypadalo to jako technický zázrak. Plně polygonové 3D závody na šestnáctibitové konzoli, kterou by takový výkon teoreticky neměl být v silách. SEGA to zvládla díky speciálnímu čipu zabudovanému přímo do cartridge.

Původně šlo o arkádový automat z roku 1992, jeden z prvních titulů postavených na SEGA Model 1 hardwaru a milník v dějinách 3D her. Virtua Racing ukázalo, jak vypadá závodění tvořené plnými polygony, s možností přepínání kamer mezi pohledem zpoza vozu a vnějšími úhly. Tento systém změny kamery se později stal standardem celého žánru.

Domácí převod na Mega Drive používal čip nazvaný SVP, který byl umístěn v samotném modulu hry. Díky tomu patřila cartridge mezi nejdražší a technicky nejvyspělejší, jaké pro konzoli vyšly. Pro majitele Mega Drive to byla pýcha sbírky a důkaz, že jejich konzole umí věci, o kterých se konkurenci ani nesnilo.

Herně jde o čistou arkádu. Vybíráte si z několika tratí různé obtížnosti, závodíte proti soupeřům i času a učíte se ideální stopu zatáčkami. Pocit rychlosti a tehdy futuristická plynulost polygonové grafiky dělaly z každého kola zážitek, i když dnešnímu oku připadá geometrie hranatá.

Virtua Racing stálo na počátku slavné éry SEGA AM2 a režiséra Yu Suzukiho, ze které později vzešly tituly jako Virtua Fighter a Daytona USA. Jako jeden z prvních úspěšných polygonových arkádových automatů sehrálo důležitou roli v přechodu celého průmyslu od sprajtů k plnému 3D.

Dnes je domácí verze pro Mega Drive ceněnou raritou a technologickou kuriozitou. Připomíná dobu, kdy se hranice hardwaru posouvaly speciálními čipy přímo v hrách, a kdy pouhý pohled na plynulé polygony dokázal vyrazit dech.

Proč hrát: Pro historický milník 3D závodů a obdivuhodný technický kousek, jak dostat plné polygony na šestnáctibitovou konzoli.