Nintendo · 1998Kapesní konzole
Game Boy Color
Historie & kontext
Když v roce 1998 přišel Game Boy Color, Nintendo neřešilo revoluci — řešilo údržbu trůnu. Původní Game Boy z roku 1989 a jeho mezikrok Game Boy Pocket pořád válcovaly trh, jenže monochromatický displej už působil archaicky vedle barevných konkurentů jako Sega Game Gear nebo Atari Lynx (které ovšem doplácely na žravost baterií). GBC zvolil chytrou střední cestu: přidal barvu, o něco rychlejší procesor a víc paměti, ale udržel si nízkou spotřebu a hlavně plnou zpětnou kompatibilitu s celou knihovnou původního Game Boye. Nový majitel si tak mohl zahrát staré i nové hry — a to byl argument, který konkurence nedokázala přebít.
Životnost GBC byla přitom krátká, zhruba tři roky, než ho v roce 2001 nahradil Game Boy Advance. Přesto stihl nabrat pozoruhodnou knihovnu: druhou generaci Pokémonů (Gold/Silver/Crystal), dvojici skvělých Zeld (Oracle of Seasons a Oracle of Ages), Wario Land 3 i technicky ohromující tituly z konce éry. Mezi nimi vyniká Shantae, která vyšla tak pozdě, že se jí prodalo žalostně málo — a dnes je sběratelsky extrémně drahá.
Technika: grafika a zvuk
Srdcem GBC je 8bitový procesor Sharp LR35902 (příbuzný Z80 a Intelu 8080), který běží na dvojnásobné frekvenci oproti původnímu Game Boyi — zhruba 8 MHz v rychlém režimu, kdežto v kompatibilním režimu jede pomaleji jako klasický GB. Pracovní paměť (RAM) i video RAM jsou oproti předchůdci zdvojnásobené (32 KB systémové RAM, 16 KB VRAM), což hrám dalo víc prostoru pro grafiku.
Displej má rozlišení 160 × 144 bodů a poprvé jde o barevný, reflexivní TFT panel. Z palety čítající 32 768 barev dokáže GBC zobrazit současně až 56 barev ve speciálním režimu — typicky ale 32 barev (osm tříbarevných palet pro pozadí a osm pro sprity, plus barva průhlednosti). Sprity měří 8 × 8 nebo 8 × 16 bodů. Zvuk obstarává stejný čip jako u původního GB: čtyři kanály — dva pulzní (čtvercová vlna), jeden vlnový kanál s programovatelnou vlnovou tabulkou a jeden šumový pro perkuse a efekty. Výstup je stereofonní do sluchátek.
Propojeni a periferie
GBC zdědil Game Link port pro propojovací kabel — základ slavných pokémoních výměn a soubojů i vícehráče v dalších titulech. Novinkou byl infračervený port (IR) na horní hraně konzole, který umožňoval bezdrátovou výměnu dat na krátkou vzdálenost; využila ho hrstka her, nejznámější je výměna předmětů v pokémoních hrách a v Zeldách. Cartridge nesly zálohovanou paměť (baterie + SRAM) pro ukládání postupu, u některých her i hodiny reálného času — Pokémon Gold/Silver měly v kartridži krystalové RTC, jehož baterie po letech bohužel vysychá.
Z příslušenství stojí za zmínku Game Boy Camera a tiskárna Game Boy Printer, oba zděděné z éry GB a s GBC plně funkční. Napájení obstarávaly dvě tužkové baterie AA s výdrží kolem 10 hodin, případně dokupovatelný síťový adaptér.
Modely a revize
Game Boy Color vyšel v jediné základní podobě, ale v široké paletě barevných variant pouzdra: průhledné „Atomic Purple", Berry, Grape, Kiwi, Dandelion, Teal a klasická Clear. Kromě nich existovaly limitované edice — japonské vydání svázané s konkrétními tituly i ikonický Pokémon Edition s motivem Pikachua.
Hry pro platformu se dělily do dvou kategorií podle barvy kartridže. Černé kartridže byly „GBC-only" a fungovaly výhradně na Game Boy Coloru (a později GBA). Průhledné/čiré kartridže byly takzvané „dual mode" — barevné na GBC, ale spustitelné i na původním černobílém Game Boyi, kde běžely v odstínech šedi. Sám hardware GBC žádnou pozdější interní revizi displeje nedostal; jeho nástupcem se stala až zcela nová architektura Game Boy Advance.
Klony a varianty
Game Boy jako značka byla díky vlastnímu šifrovanému bootu a Nintendem hlídaným licencím hůře klonovatelná než třeba NES, takže rozšířených hardwarových klonů GBC vznikalo méně než famiclonů. Přesto se objevila řada neoficiálních „pirátských" kartridží s nelicencovanými hrami i mnohoherními kompilacemi, hojně k vidění i na trzích ve východní Evropě a v Asii.
Zatímco v Československu se stopa Nintenda na poli ruční konzole prakticky nenese (oficiální distribuce přišla až mnohem později), domácí klonová scéna se naplno projevila u jiných platforem — u 8bitových počítačů šlo o Didaktik coby tuzemský klon ZX Spectra, u stolního Nintenda pak putovaly do regionu famiclony typu Pegasus. Game Boy Color se k českým hráčům dostával hlavně dovozem a šedým trhem; legendou své doby se ovšem stala daleko levnější napodobenina v podobě čínských ručních konzolí à la „Brick Game", která ale s GBC neměla technicky nic společného.
Dnesni scena
Emulace GBC je dnes naprosto bezproblémová a patří k nejvděčnějším vůbec. Špičkové emulátory jako mGBA nebo SameBoy dosahují vysoké přesnosti včetně věrné simulace LCD a zvukového čipu; na slabších zařízeních poslouží Gambatte (jádro v RetroArchu). GBC se rozjede prakticky na čemkoli — od mobilů přes Raspberry Pi až po kapesní emulační konzole.
Živá je i homebrew scéna: vývojáři dnes píšou nové hry v jazyce C přes GBDK nebo v assembleru a vydávají je na reálných flashkartách i jako ROM ke stažení. Symbolem této vytrvalosti je RPG Infinity — komerční titul, jehož vývoj se kolem roku 2001 zastavil a který původní tým po více než dvaceti letech dokončil a v roce 2023 vydal. Vzácný případ „ztracené" hry, jež se vrátila k životu.
