Neo Geo Pocket Color

Neo Geo Pocket Color přišla v roce 1999 jako poslední velký pokus SNK dostat se k hráčům přímo do kapsy. Firma měla za sebou legendární arkádové automaty i domácí Neo Geo AES, jenže v handheldech byla nováčkem — předchozí monochromatická Neo Geo Pocket z roku 1998 se prakticky nedostala mimo Japonsko. Barevná verze měla být tou pořádnou zbraní: rychlejší 16bitový procesor, barevný displej a knihovna postavená na tom, co SNK umělo nejlíp — na bojovkách.

Souboj byl přitom předem nerovný. Na druhé straně stálo Nintendo s Game Boy Color, který měl obrovskou instalovanou základnu, Pokémony a distribuci v každém supermarketu; na japonském trhu situaci ještě komplikoval Bandai se svým WonderSwanem. SNK do toho vstoupilo s hardwarem, který byl v mnoha ohledech lepší, ale s marketingem, který se k hráčům skoro nedostal.

Právě proto je dnes tak zvláštní kapitolou. Nikdo ji tenkrát nekupoval, a přesto na ni vzpomínají všichni, kdo ji drželi v ruce — hlavně kvůli ovládání. Mikrospínačový joystick s výrazným cvakáním je dodnes mnoha sběrateli považovaný za nejlepší ovladač, jaký kdy kapesní konzole dostala. Nešlo o žmoulavý gumový D-pad, ale o miniaturní arkádovou páčku, která pod palcem odměňovala každý pohyb hmatatelnou zpětnou vazbou. U bojovek to dělalo obrovský rozdíl.

Technika: grafika a zvuk

Uvnitř tiká 16bitový procesor Toshiba TLCS-900/H na frekvenci zhruba 6 MHz, doplněný o pomocný Z80, který se stará výhradně o zvuk. Na papíře jde o výrazně schopnější sestavu než u osmibitového Game Boy Coloru — a je to vidět na plynulosti animací i na tom, kolik objektů dokáže konzole udržet na obrazovce.

Displej má rozlišení 160 × 152 bodů a kreslí z palety 4 096 barev; naráz jich bývá uváděno kolem 146. Panel je reflexivní a bez podsvícení, takže potřebuje dobré světlo — to je zdaleka největší slabina celého přístroje a přesně to místo, kde se dnes nejčastěji sahá po modifikaci. Výhodou téhož řešení je ovšem skvělá výdrž na baterie: dvě tužkové AA vydrží řádově desítky hodin, tedy podstatně víc než u barevné konkurence s podsvícením.

Zvuk obstarává čip řady T6W28, příbuzný osvědčeným PSG generátorům — tři tónové kanály plus šumový, se stereofonním výstupem do sluchátek. Charakteristicky ostrý, čistě čipový zvuk, který sedí k arkádové povaze knihovny. Konzole má navíc vestavěné hodiny reálného času a kalendář; při prvním zapnutí si po hráči vyžádá jméno, datum narození a oblíbenou barvu.

Propojeni a periferie

Dva přístroje šlo propojit link kabelem pro souboje ve dvou — u bojovek a u karetní hry SNK vs. Capcom: Card Fighters' Clash to byla hlavní společenská funkce platformy. Nejzajímavější periferií byl ale kabel k Dreamcastu. SNK a Sega se tehdy sblížily natolik, že kapesní konzole dokázala komunikovat s domácím Dreamcastem a přenášet mezi vybranými tituly data — praktický dosah byl malý, ale na svou dobu to bylo odvážné.

Kartridže jsou malé, region-free a ukládají postup přímo do vlastní paměti, takže se neřeší vysychající baterie jako u některých dobových her jinde. Barevná konzole si navíc rozumí i s hrami pro původní monochromatickou Neo Geo Pocket.

Modely a revize

Sběratelsky se rozlišují dvě generace: původní Neo Geo Pocket (1998, monochromatická, prakticky jen japonská) a Neo Geo Pocket Color (1999). Barevná verze vyšla v jediné hardwarové podobě, zato v pestré škále barev pouzdra — od stříbrné a antracitové přes modré odstíny až po průsvitné „crystal" varianty. V Japonsku k tomu přibylo několik limitovaných edic, které dnes patří k nejdražším kusům.

Výroba skončila už v roce 2001. SNK se dostalo do vážných finančních potíží a distribuce v Evropě a USA byla utlumena ještě dřív — proto se také západní tituly shánějí hůř než japonské.

Klony a varianty

Hardwarové klony prakticky neexistují; platforma byla příliš okrajová na to, aby se jí někdo věnoval tak jako famiclonům nebo napodobeninám Game Boye. Do Česka se konzole oficiálně nikdy pořádně nedostala a kdo ji tehdy měl, měl ji z dovozu — pro většinu zdejších hráčů je to konzole objevená až zpětně, přes emulaci.

Zajímavější „variantou" jsou dnes oficiální reedice. SNK začalo od roku 2020 vydávat jednotlivé tituly i souborné kolekce Neo Geo Pocket Color Selection na Nintendo Switch a PC, takže se ke klasikám dá dostat zcela legálně a bez sháněčky po burzách.

Dnesni scena

Emulace je velmi dobře vyřešená. Standardem je jádro Beetle NeoPop v RetroArchu, které zvládá naprostou většinu knihovny bez problémů; na slabších zařízeních se používá úspornější jádro RACE. Systém ngpc je součástí Batocery, ArkOS i dalších distribucí pro kapesní emulační konzole — a právě tam dává největší smysl, protože formát her je pro krátké hraní ideální.

Z knihovny se dodnes doporučují hlavně SNK vs. Capcom: Match of the Millennium, kterou řada hráčů považuje za nejlepší bojovku na kapesní konzoli vůbec, dále The King of Fighters R-2, Samurai Shodown! 2, Gals' Fighters a obě části Metal Slug. Mimo bojovky vyčnívá Sonic the Hedgehog Pocket Adventure — překvapivě povedená verze modrého ježka od SNK, technicky vycházející z Sonica pro Mega Drive. A pak je tu Card Fighters' Clash, karetní RPG s kultem, který přetrval dodnes.

Zůstává tak učebnicovým příkladem konzole, která prohrála trh, ale vyhrála pověst. Kdo ji dnes vezme do ruky, obvykle chápe proč do minuty. Stačí jedno cvaknutí joysticku.