Shantae

Někdy o osudu hry nerozhodne její kvalita, ale načasování. A málokterý titul to dokládá tak smutně a zároveň okouzlujícím způsobem jako Shantae od studia WayForward. Vyšla totiž v roce 2002 — v době, kdy už na výsluní vládl nástupce Game Boy Advance a o staré černobílé i barevné Game Boye přestával být zájem. Hra tak dorazila jako labutí píseň éry, která se právě uzavírala.

Výsledek? Prodalo se jí žalostně málo a po letech se z ní stal jeden z nejvyhledávanějších sběratelských kousků pro GBC vůbec. Originální kartridže dnes mění majitele za stovky dolarů, což je vzhledem k jejím kvalitám ironické i příznačné zároveň. Kdo ji tehdy minul, dnes za to platí — doslova.

Přitom z čistě technického hlediska šlo o malý zázrak. Shantae tlačila stárnoucí hardware Game Boy Coloru na samou hranici možností: plynulé, bohatě animované postavy, parádní efekty a živý, barevný svět, jaký byste na konzoli z roku 1998 nečekali. Titulní polovičnaté víle Shantae přitom nechybí ani osobnost a šmrnc, kvůli nimž si získala kultovní postavení.

Hratelnost stojí na osvědčeném metroidvania základu okořeněném o jeden půvabný nápad — Shantae mění tancem svou podobu. Promění se v opici, slona či pavouka, a každá z těchto forem otevírá nové cesty a způsoby, jak řešit hádanky a překonávat dříve neprůchodná místa. Průzkum a postupné odemykání světa tak dostávají osobitou, taneční příchuť.

Samotná hra navíc položila základy sérii, která navzdory katastrofálnímu startu nezemřela — naopak žije a vychází dodnes. Cesta k pokračováním ale nebyla snadná; WayForward si dlouho nemohli dovolit na svůj vlastní výtvor navázat a Shantae se z málem zapomenutého titulu vypracovala na milovanou indie ikonu. Originál z roku 2002 přitom zůstává tím vzácným, na hraně možností hardwaru vytvořeným kamenem, na kterém všechno stojí.

Proč hrát: Technicky oslnivá a nesmírně půvabná metroidvania, která odstartovala kultovní sérii — a dnes patří k nejvzácnějším pokladům knihovny Game Boy Coloru.