Perfect Dark (GBC)

Když Rare v roce 2000 dobývalo Nintendo 64 svou špionážní střílečkou, nezapomnělo ani na majitele kapesní konzole — Perfect Dark (GBC) vznikl jako společník k slavné N64 verzi. Nejde o prostý port téže hry, ale o samostatný titul, který příběh agentky Joanny Darkové převyprávěl v podobě uzpůsobené možnostem Game Boy Color a jeho tlačítkovému ovládání.

Hratelnost míchá stealth akci s pohledem shora a doplňuje ji o řadu miniher a odlišných úkolů, takže se hráč nedrží jen jedné mechaniky — střídá se plížení kolem stráží, řešení jednoduchých hádanek i přímé přestřelky. Nejzajímavější je ovšem propojení s domácí verzí: přes propojovací kabel s Nintendem 64 šlo mezi oběma hrami přenášet data a odemykat bonusy, což byl v té době lákavý způsob, jak provázat kapesní a domácí zážitek do jednoho většího celku a odměnit hráče, kteří vlastnili obě konzole zároveň. Rare tím dokázalo své tradiční mistrovství v ždímání hardwaru na maximum — i na GBC se snažili zachovat espionážní tón, který sérii proslavil.

Hráč postupuje sítí krátkých misí, mezi nimiž se prolínají odlišné herní žánry — jedna úroveň připomíná plíživou infiltraci, jiná se přehoupne do rychlé střelby nebo jednoduché logické hádanky — takže tempo hry nikdy nezůstává na jednom místě příliš dlouho a udržuje zvědavost, co přijde v další misi.

Pro retro hráče je GBC verze Perfect Dark spíš stranou opomíjeným, ale sympatickým kouskem — solidní kapesní špionáží s nápaditými prvky, která nekopíruje N64 hru, ale doplňuje ji o vlastní úhel pohledu. Cení se hlavně jako součást širšího Rare fenoménu z přelomu tisíciletí a jako připomínka éry, kdy propojovací kabel mezi konzolemi sliboval malé zázraky a odemykání tajného obsahu, jaké dnes nahradily online propojené účty a stahovatelné bonusy.

Proč hrát: Pro fanoušky Rare z přelomu tisíciletí je tahle opomíjená kapesní špionáž sympatickým doplňkem N64 hry i připomínkou éry propojovacích kabelů a skrytého bonusového obsahu.