SEGA Game Gear

Když Sega v roce 1990 (v Evropě a USA o rok později) představila Game Gear, vstoupila do bitvy, kterou už dávno rozpoutalo Nintendo se svým Game Boyem. Sega však sázela na jeden trumf, který soupeři chyběl: barevný podsvícený displej. Zatímco Game Boy nabízel jen čtyři odstíny zelenavé šedi, Game Gear zářil plnou barvou a vypadal jako kapesní televize. Marketing Segy tenhle rozdíl vyhnal do extrému a na chvíli se zdálo, že přenosné hraní dostane úplně nový rozměr.

Pod kapotou nešlo o žádnou novinku. Game Gear byl v podstatě Master System nacpaný do kapesního pouzdra — sdílel stejný procesor, stejný grafický i zvukový čip a z velké části i knihovnu her. Tahle příbuznost byla zároveň jeho silou (rychlé portování titulů) i důvodem, proč nikdy nedohnal technologickou laťku, kterou později nasadily 16bitové stroje.

Technika: grafika a zvuk

Srdcem konzole je osmibitový procesor Zilog Z80 taktovaný kolem 3,5 MHz — totéž osvědčené jádro, jaké pohánělo Master System i ZX Spectrum. Grafiku obstarává odvozenina čipu VDP z Master Systemu. Displej má rozlišení 160 × 144 bodů, tedy stejnou plochu jako Game Boy, ale s naprosto jiným vizuálem: z palety 4096 barev dokáže Game Gear zobrazit až 32 barev najednou (typicky rozdělených do dvou palet po šestnácti). To je proti monochromatickému soupeři propastný rozdíl.

Hardware zvládá hardwarové sprity a plynulý scrolling po celé ploše, takže akční hry, plošinovky i shmupy běží svižně. Protože je obrazovka menší než televizní výstup Master Systemu, byly mnohé porty mírně oseknuté — zorné pole se zúžilo, aby zůstaly objekty dostatečně velké a čitelné.

Zvuk řeší klasický SN76489 (PSG) se třemi tónovými kanály a jedním šumovým. Přes vestavěný reproduktor zní spíš pisklavě, ale ve sluchátkách Game Gear navíc nabízel stereo výstup — příjemný bonus, který Master System v základu neměl.

Propojení a periferie

Game Gear myslel i na hru ve dvou. Pomocí Gear-to-Gear link kabelu šlo propojit dvě konzole a hrát multiplayer, například závody v Sonic Drift 2. Každý hráč ovšem potřeboval vlastní krabičku i vlastní kopii hry.

Nejslavnějším příslušenstvím byl ovšem TV Tuner — nástavec, který z konzole udělal kapesní barevnou televizi. Šlo o dobový kuriózní hit a dnes vyhledávaný sběratelský kousek. Dále existoval Master Gear Converter (Master System Converter), díky němuž šlo na Game Gearu spouštět cartridge z Master Systemu, a také AV/TV výstupní řešení a síťový adaptér, který částečně řešil neblahou spotřebu baterií.

A právě baterie byly Achillovou patou. Game Gear spolykal šest tužkových baterií za pouhé tři až čtyři hodiny, zatímco Game Boy běžel na čtyři články přes deset hodin. Přezdívka „žrout baterií" mu zůstala dodnes.

Modely a revize

Sega vydala i menší a lehčí redesign konzole, který zmenšil rozměry oproti původnímu objemnému tělu. Existovaly také barevné varianty pouzdra pro různé trhy. Po letech se navíc Game Gear dočkal oficiálního „comebacku" v podobě miniatury: v roce 2020 vydala Sega k výročí firmy Game Gear Micro — drobnou repliku s maličkou obrazovkou a několika předinstalovanými hrami, určenou spíš sběratelům a fanouškům než k reálnému hraní.

Vážnou bolístkou každého originálního kusu jsou dnes prasklé kondenzátory ve zvukové i obrazové části. Mnoho dochovaných konzolí proto potřebuje takzvaný recap — kompletní výměnu kondenzátorů — aby se vrátil zvuk a čistý obraz.

Klony a varianty

Game Gear nikdy nevznikla taková džungle klonů jako kolem NES nebo ZX Spectra, kde se na východě objevily famiklony (Pegasus) či československý Didaktik. Sega držela hardware pevněji ve svých rukou. Klíčové „varianty" jsou tak hlavně oficiální: zmíněný redesign, Game Gear Micro a dále propojení s domácím světem přes Master Gear Converter, díky čemuž se z handheldu de facto stával přenosný Master System. Sběratelsky zajímavé jsou pak regionální verze a balení (Sega vs. licencované distribuce v jednotlivých zemích).

Dnešní scéna

Pro dnešního retrohráče je Game Gear ideální právě proto, že jeho jediná velká slabina — spotřeba baterií — na emulátoru zmizí. Emulátory jako Emulicious, MEKA, BlastEm nebo univerzální jádra v RetroArch rozběhnou knihovnu bez problémů a navíc s plynulým barevným obrazem. Knihovna sahá od osmibitových Soniců (Sonic Triple Trouble, Sonic Chaos) přes prozkoumávací spin-off Tails Adventure blízký metroidvanii až po vynikající shmupy řady GG Aleste.

Nejlepším důkazem, že platforma žije, je hra GG Aleste 3 od renomovaného studia M2 z roku 2020 — zbrusu nový titul pro dávno „mrtvý" handheld, vydaný jako součást Aleste Collection. Game Gear se tak z dobového poraženého proměnil v příjemný ostrov k objevování.