SEGA · 1985Herní konzole
SEGA Master System
Historie & kontext
SEGA Master System je tak trochu zapomenutý hrdina osmibitové éry. Když ho SEGA v roce 1985 uvedla v Japonsku (jako Sega Mark III, posléze přejmenovaný) a o rok později ve Spojených státech, postavila ho přímo proti Nintendu a jeho NES. Souboj o severoamerický a japonský trh prohrála na celé čáře — Nintendo si totiž tvrdými licenčními smlouvami pojistilo většinu třetích vývojářů a Master System tak měl po technické stránce slušnou konzoli, ale prázdné regály se softwarem.
Jenže pak je tu Evropa a Brazílie. Tady se příběh otáčí. Ve starém kontinentě, kde Nintendo zdaleka nemělo takový náskok, se Master System prosadil výrazně a stal se pro celou generaci hráčů tou první konzolí. A v Brazílii, kde distribuci převzala firma Tectoy, žila platforma neuvěřitelně dlouho — nové hry, varianty a redesigny se tam objevovaly ještě hluboko v novém tisíciletí. Pro retrohráče je Master System sympatický objev: působí jako „lepší NES, na který si nikdo nevzpomněl".
Technika: grafika a zvuk
Srdcem konzole je osmibitový procesor Zilog Z80 běžící na zhruba 3,58 MHz — stejná rodina, jakou znají majitelé ZX Spectra nebo MSX. O grafiku se stará videočip VDP odvozený od Texas Instruments TMS9918, který SEGA výrazně vylepšila. Výsledkem je rozlišení 256×192 bodů a paleta 64 barev, z nichž lze na obrazovce zobrazit až 32 najednou (dvě palety po šestnácti). To byl proti NES, který si vystačil s o poznání chudší a často „špinavou" barevností, citelný krok vpřed — hry na Master Systemu vypadají sytěji a čistěji.
Hardware zvládal až 64 spritů s plynulým scrollováním na pozadí, což ocenily porty Seginých arkád. Slabinou byl naopak zvuk: základní čip SN76489 (PSG) nabízí tři tónové kanály a jeden šumový. Je to funkční, ale ve srovnání s konkurencí spíš pípání. Japonská verze a japonské karty navíc počítaly s rozšířením o čip Yamaha YM2413 (FM syntéza), takže titul puštěný na japonském Master Systemu zněl o třídu bohatěji než stejná hra na evropské konzoli.
Propojení a periferie
Master System měl na svou dobu pestré příslušenství. Nejznámější je Light Phaser — světelná pistole pro střílečky jako Safari Hunt nebo Rambo III. Vrcholem byly ovšem SegaScope 3-D Glasses, aktivní brýle se závěrkou pro stereoskopické 3D u hrstky titulů (Zaxxon 3-D, Maze Hunter 3-D). To byl v polovině osmdesátých let pozoruhodně odvážný experiment.
Zajímavým řešením byl dvojí formát médií: vedle klasických kartridží konzole četla i tenké Sega Cards (My Card) pro levnější, menší hry. Standardem byly dva porty pro ovladače, samostatné tlačítko Pause přímo na konzoli a u prvního modelu i vestavěná hra v paměti. Obraz se připojoval přes RF nebo kompozitní AV.
Modely a revize
Původní Master System (1986) byl objemná černá krabice s ovládacími tlačítky a slotem na karty. V roce 1990 přišel Master System II — levnější a menší redesign, který vypustil slot na karty, tlačítko reset i konektor pro 3D brýle a místo Snail Maze míval zabudovaného osmibitového Alex Kidd in Miracle World (v některých regionech Sonic). Japonský základ tvořila Sega Mark III s možností FM zvukové jednotky.
V Brazílii vznikla pod značkou Tectoy nepřeberná řada vlastních variant — od přenosných verzí až po modely se stovkami předinstalovaných her, vydávané ještě dlouho poté, co byla platforma jinde po světě dávno mrtvá.
Klony a varianty
Master System sdílí drtivou většinu hardwaru i knihovny s kapesním Game Gearem — ten je v podstatě přenosný Master System s podsvíceným displejem, takže obě platformy se dnes emulují prakticky pohromadě. Brazilská Tectoy navíc vyráběla licencované klony a pokračovala v lokálním vývoji.
Pro českého a československého hráče je férové přiznat, že Master System tu nebyl tak rozšířený jako u nás dominující ZX Spectrum a jeho klon Didaktik, ani jako pozdější famiclony typu Pegasus na bázi NES. Přesto se v Evropě obecně prosadil mnohem viditelněji než v USA, takže nostalgická vzpomínka na něj je tu silnější než za oceánem.
Dnešní scéna
Emulace Master Systemu je dnes triviální — zvládne ji prakticky každé zařízení včetně levných čínských handheldů. Knihovna má své skvosty: průkopnické RPG Phantasy Star s 3D dungeony, vynikající sérii Wonder Boy (zejména The Dragon's Trap), osmibitovou linii Sonica i Segova původního maskota Alexe Kidda. Mnoho dalších titulů byly porty arkád jako Shinobi, Space Harrier či Fantasy Zone.
Platforma navíc stále žije i tvůrčí stranou: vychází moderní homebrew, například plošinovka Devwill Too, a to nezřídka i fyzicky na nových kartridžích. Master System tak zůstává ideální volbou pro každého, kdo má NES klasiky za sebou a chce poznat osmibitovou éru z jiného, sytěji vybarveného úhlu.
Hry na platformě (67)
Žádná hra v tomto žánru.