Prince of Persia

Skok přes propast, na jejímž dně čeká jen tma. Postava chytá hranu prsty a vy zadržíte dech. Prince of Persia Jordana Mechnera, původně vydaný pro Apple II v roce 1989, přinesl do videoher něco, co do té doby chybělo: lidsky uvěřitelný pohyb. A na SEGA Master System se tento klenot dostal v podobě, která tlačila osmibitový hardware na hranice.

Mechner použil techniku rotoskopie, kdy podle natočených záběrů svého bratra animoval každý krok, skok i pád postavy. Výsledkem byla plynulost a tíha, jakou hráči neznali. Příběh je prostý a napínavý zároveň: máte hodinu, abyste se probojovali žalářem, zachránili princeznu a zastavili zlého vezíra Jaffara. Onen časový limit dává každému kroku váhu.

Hratelnost stojí na opatrnosti, ne na rychlosti. Past s bodci, padající dlaždice, pily, ostré souboje na meče i přesné skoky vyžadují trpělivost a paměť. Jediná chyba znamená smrt a hra vás nešetří. Právě tahle smyčka pokusu a omylu z Prince of Persia učinila etalon takzvané cinematic platformer, žánru, který později rozvinuly hry jako Another World nebo Flashback.

Verze pro Master System byla portem, který musel zápasit s omezeními osmibitové SEGy, ale snažil se zachovat ducha animace i atmosféru perského žaláře. Pro majitele konzole, kteří neměli přístup k počítačům, to byla cenná možnost zažít hru, o níž se psalo v každém časopise.

Kulturní dopad originálu je obrovský. Značka se po letech vrátila s 3D rebootem The Sands of Time v roce 2003, který opět posunul žánr, a inspirovala i celovečerní film. Kořeny toho všeho ale sahají k téhle skromné, brutálně náročné hře o jedné hodině a jednom skoku přes propast.

Proč hrát: Pro zážitek z hry, která navždy změnila, jak se postavy ve videohrách pohybují, a pro napětí, kdy o všem rozhoduje jediný přesný skok.