Streets of Rage

Streets of Rage dorazil na Master System jako zjednodušená, ale překvapivě věrná adaptace úspěšné mlátičky ze šestnáctibitové Mega Drive. Hráč prochází ulicemi zkorumpovaného města v roli bývalého policisty, který se rozhodl vzít spravedlnost do vlastních rukou, a cestou likviduje vlny pouličních gangů pomocí úderů, kopů, chvatů, hozených zbraní i příležitostné pomoci z vysílačky, kterou lze zavolat jen omezený počet ráz za hru a která na okamžik vyčistí obrazovku od nepřátel.

Vzhledem k omezením osmibitového hardwaru muselo dojít k redukci počtu nepřátel na obrazovce i zjednodušení pozadí a délky jednotlivých úrovní, přesto si port zachovává základní rytmus žánru i možnost hry pro dva hráče současně, což tehdy nebylo u přenosů z výkonnějších konzolí vůbec samozřejmostí a co hru odlišovalo od řady jiných osmibitových titulů té doby. Hudba čerpá z motivů originálního syntezátorového soundtracku a i v osmibitové aranži si udržuje část své energické atmosféry, což spolu s barevnou grafikou a plynulou animací postav dělá z portu vizuálně i zvukově důstojnou verzi slavné předlohy, byť pochopitelně skromnější než originál na Mega Drive.

Vydání hry v roce 1993 ukazuje, jak dlouho zůstal Master System komerčně živý mimo Japonsko a Severní Ameriku, zejména v Evropě a Brazílii, kde si konzole udržela věrné publikum i po nástupu novější generace konzolí a kde místní vydavatelé pokračovali v podpoře platformy ještě řadu let. Pro fanoušky žánru jde dodnes o zajímavou ukázku toho, kolik z akce šestnáctibitového hitu se dalo přenést na starší hardware, aniž by výsledek působil jako beznadějně ochuzená náhražka slavného originálu, a stojí za vyzkoušení i jako samostatný, kompaktní zážitek pro krátká herní sezení mezi dvěma hráči na jedné pohovce.

Proč hrát: Pro fanoušky mlátiček zvědavé, kolik z akce šestnáctibitového hitu se vešlo na starší hardware, a pro krátká kooperativní sezení ve dvou na jedné pohovce.