Červené Ferrari, blondýna na sedadle spolujezdce a otevřená silnice mizící za horizontem. Out Run od legendárního designéra Yu Suzukiho a studia SEGA AM2, automatový fenomén z roku 1986, nebyl jen závodní hrou, byl pocitem svobody zhmotněným v křemíku.
Místo klasického závodu o umístění Out Run nabídl něco jiného: jízdu pro radost. Řítíte se krajinou, přejíždíte mezi pruhy, vyhýbáte se provozu a na konci každé etapy si vybíráte rozcestí, kam zamířit dál. Tahle nelineární trať s mnoha různými cíli dávala hře znovuhratelnost a pocit, že cesta je důležitější než cíl.
Nezapomenutelná byla i hudba. Před jízdou jste si přepínáním rádia vybírali skladbu, a melodie jako Magical Sound Shower či Passing Breeze se zapsaly do paměti celé generace. Originál v herně navíc oslnil pohyblivým kabinetem, který kopíroval náklony auta a vtahoval hráče přímo do děje.
Verze pro SEGA Master System je domácí konverzí, která se snažila přenést pocit rychlosti a slunečné atmosféry na osmibitový hardware. Pro hráče bez přístupu k drahému automatu to byla cesta, jak zažít kus toho slavného pocitu jízdy ve vlastním obýváku.
Out Run zásadně ovlivnil žánr arkádových závodů a stal se jednou z definujících her SEGY osmdesátých let. Jeho odkaz pokračoval v sériích jako Out Runners a moderní Out Run 2, ale i v celé estetice takzvaného nostalgického stylu, který dodnes evokuje západy slunce a otevřené dálnice.
Proč hrát: Pro čistou radost z jízdy, ikonickou hudbu a bezstarostný pocit svobody za volantem, který se nikdy neokouká.
Hra 27 z 67 pro SEGA Master System
Tentýž titul jinde (9)
Arkádový originál od Segy z roku 1986 běžel na speciálním hardwaru Super Scaler, díky němuž se silnice plynule zvětšovala do dálky, a hráč si mohl vybrat jednu ze tří skladeb hraných z reproduktorů automatu. Domácí počítače tuhle iluzi rychlosti nedokázaly plně napodobit: verze pro Commodore 64, Amstrad CPC i Atari ST mají citelně trhanější scrollování silnice a méně detailů na trati. Amiga si i přes omezení podržela slušnou plynulost a hezčí grafiku, Master System pak překvapil poměrně věrnou grafikou i hudbou na osmibitovou konzoli. Pro pocit skutečné arkády zůstává originál nedostižný.
