Bubble Bobble
Dva roztomilí dráčci, kteří chrlí bubliny a zpívají jednu z nejnakažlivějších melodií v dějinách her. Bubble Bobble od japonského studia Taito, původně automatový hit z roku 1986, je důkazem, že kouzlo videohry nemusí stát na složitosti, ale na čisté, sdílené radosti ze hraní.
Hratelnost je dokonale uzavřená v jediné obrazovce na úroveň. Jako Bub a Bob, dva malí dinosauři, lapáte nepřátele do bublin a pak je prasknutím zničíte. Sbíráte ovoce, sladkosti a bonusy a postupujete přes stovku úrovní vstříc finálnímu souboji. Síla hry leží v kooperaci, dva hráči vedle sebe zažívají chaotickou, vřelou zábavu, na kterou se nezapomíná.
Bubble Bobble proslul také svými tajemstvími. Skryté bonusy, písmena EXTEND, jejichž posbírání vás posunulo dál, a hlavně skutečné zakončení, dostupné pouze ve dvou hráčích. Tahle vrstva skrytého obsahu odměňovala zvídavé a vytvářela kolem hry kult.
Vývojově šlo o jeden z titulů, které definovaly tvář Taita v polovině osmdesátých let, vedle hitů jako Space Invaders nebo pozdější Bubble Bobble série a její nástupce Rainbow Islands. Charakter Bub a Bob se stal jednou z ikon firmy a hra byla portována na nepřeberné množství domácích systémů.
Verze pro SEGA Master System patří mezi tyto konzolové konverze, které měly přinést automatovou radost domů. Pro hráče bez přístupu do herny to byla cesta, jak si tu nakažlivou hudbu a kooperativní bublinkovou akci užít na vlastní obrazovce.
Proč hrát: Pro bezstarostnou kooperativní zábavu, nezapomenutelnou melodii a pocit hřejivého retro štěstí, který funguje i po desítkách let.
Hra 24 z 67 pro SEGA Master System
Tentýž titul jinde (8)
Automatový originál od Taita definoval kouzlo hry, ale řada domácích osmibitů si vysloužila vlastní pověst. Verze pro Commodore 64 proslula hudbou – melodie na zvukovém čipu SID patří dodnes mezi nejchválenější skladby celé osmibitové éry. Konverze pro NES obsahuje všech sto originálních kol a navíc bonusové mody a jiné konce, takže bývá řazena mezi nejucelenější domácí verze. ZX Spectrum a Amstrad CPC musely kvůli slabšímu hardwaru omezit barevnost a plynulost pohybu bublin, obrazovka je strohejší než u konkurence. Amiga a Atari ST nabídly věrnou arkádovou grafiku, ale vzhledem k výkonu tehdejších strojů bývají hodnoceny jako méně ambiciózní porty než dobové projekty jinde. Game Boy zredukoval vše do černobílé, menší obrazovky, přesto zůstal návykový.
