Alex Kidd: The Lost Stars

Alex Kidd: The Lost Stars je vůbec prvním vystoupením maskota Segy, ještě před slavnějším Miracle World. Jde o přímočařejší arkádovou plošinovku, v níž se Alex probíjí sérií krátkých úrovní, aby posbíral rozprášené hvězdy a nakonec zachránil svou snoubenku unesenou zlým protivníkem. Hratelnost stojí na skocích, úderech a kopech, doplněných o power-upy měnící Alexovy schopnosti a dočasně mu propůjčující rychlejší pohyb nebo silnější útok, a strukturou připomíná spíše sled arkádových výzev než souvislé propojené dobrodružství s jednotným otevřeným světem, spíše sled samostatných výzev bez potřeby vracet se do dříve navštívených míst.

Oproti pozdějšímu Miracle World působí hra jednodušeji a přímočařeji – úrovně jsou kratší, nepřátelé se opakují a důraz je kladen na rychlé reflexy spíše než na objevování či skládání hádanek, kterými se pozdější díly proslavily. Zvuková stránka i grafika odpovídají rané fázi Master Systemu, takže hra vizuálně nedosahuje kvalit pozdějších titulů konzole, přesto má svůj typický barevný a kreslený styl s roztomilými nepřáteli a jednoduchými, čitelnými kulisami, který se pro celou sérii stal poznávacím znamením i v pozdějších, propracovanějších pokračováních.

Historicky je hra zajímavá především tím, že položila základ pro postavu, která se na několik let stala neoficiální tváří Segy na poli plošinovek, než tuto roli o pár let později převzal Sonic the Hedgehog a jeho výrazně rychlejší, akčnější pojetí žánru. Dnešnímu hráči nabízí spíše archeologický pohled na začátky značky Alex Kidd než hratelnostní zážitek, který by plnohodnotně obstál vedle pozdějších, propracovanějších dílů série, ale jako historická kuriozita a první krok slavného maskota má své pevné místo v historii Master Systemu i celé značky Sega, a fanoušci osmibitové éry by o ní měli přinejmenším vědět.

Proč hrát: Pro fanoušky historie Segy a počátků maskota Alexe Kidda, kterým nevadí archaičtější hratelnost oproti pozdějším, propracovanějším dílům série.