Sonic Chaos

Sega nikdy nebrala osmibitového Sonica jako pouhý odlitek velkého bratra a Sonic Chaos je toho jasným důkazem. Tahle samostatná osmibitová linie, na které se podílela hlavně studia Aspect a Ancient (nikoli Sonic Team), si žila vlastním životem a budovala vlastní pravidla. Master System verze navíc bez problémů běží i na kapesním Game Gearu, takže šlo o titul šitý rovnou pro dvě platformy.

Nejvýraznější odlišnost od šestnáctibitových dílů je v lovu na Chaos Emeraldy — místo aby se získávaly ve zvláštních bonusových fázích, jsou tady ukryté přímo v úrovních. To proměňuje hraní v důkladnější prozkoumávání: pokud chceš sesbírat všechno, musíš zkoumat zákoutí, hledat skryté cesty a nespoléhat jen na to, že se prořítíš levelem od startu do cíle. Tempo je svižné, ale design odměňuje zvídavost.

Vrcholem celé osmibitové linie je o něco mladší Sonic the Hedgehog: Triple Trouble z roku 1994 — rozsáhlejší, technicky vyspělejší a s parťákem Tailsem po boku. Mnozí fanoušci ho považují za nejlepší, co osmibitový Sonic kdy nabídl, a za důkaz, kolik šťávy se z omezeného hardwaru dalo vymáčknout, když na hře pracovali lidé, kteří mu rozuměli.

Na osmibitový standard jde o pohledné a hladce hratelné skákačky s barevnou grafikou a chytlavou hudbou. Právě fakt, že si tato větev série razila vlastní cestu místo otrockého kopírování konzolových hitů, jí dodnes zajišťuje slušnou pověst mezi sběrateli a nadšenci do Segy.

Proč hrát: Vlastní osmibitová Sonic linie s emeraldy schovanými přímo v úrovních — svižná, ale objevitelská. A pokud vás chytne, čeká na vás skvělé Triple Trouble.