Atari 7800

Atari 7800 ProSystem patří mezi nejzajímavější "co kdyby" kapitoly v historii herního průmyslu. Konzole byla připravena už v roce 1984, kdy ji firma General Computer Corporation navrhla pro Atari jako nástupce slavné, ale technicky zastarávající 2600. Jenže do cesty se postavil krach videoherního trhu v Severní Americe a následný rozprodej domácí divize Atari Jacku Tramielovi. Hotová konzole tak putovala do skladu a oficiálního uvedení na trh se dočkala až v roce 1986. Tehdy už ovšem na scéně dominovalo Nintendo se svým NES a Atari 7800 mělo od začátku roli outsidera, který bojuje o zbytky pozornosti.

Přesto šlo o stroj s několika chytrými nápady. Největším lákadlem pro tehdejší majitele byla zpětná kompatibilita s knihovnou Atari 2600 – stačilo zasunout starou kartridž a konzole se chovala jako její předchůdce. Tím Atari nabízelo okamžitý přístup ke stovkám her, což byl ve své době silný argument. Domácí knihovna 7800 sice nikdy nebyla velká, ale obsahovala povedené arkádové konverze jako Ms. Pac-Man, Centipede, Asteroids nebo netradiční hříčky typu Ninja Golf a Food Fight.

Technika: grafika a zvuk

Srdcem konzole je osmibitový procesor Atari SALLY (6502C) běžící zhruba na 1,79 MHz. Skutečnou hvězdou je ale grafický čip přezdívaný MARIA. Ten fungoval jinak než tehdejší konkurence: místo pevného počtu hardwarových spritů zpracovával takzvané "display listy", díky čemuž dokázal na obrazovku dostat velké množství pohyblivých objektů najednou. Pro hry plné nepřátel a střel to byla velká výhoda a 7800 v tomto ohledu předčilo i NES. MARIA zvládala paletu 256 barev a ve hrách bývalo běžně k vidění více barev na obrazovce, než dovolila řada soupeřů.

Slabinou byl naopak zvuk. Konzole se totiž spoléhala na starý čip TIA zděděný z Atari 2600, který nabízel jen dva jednoduché kanály a zvukově patřil do předchozí generace. MARIA navíc zabírala tolik systémových prostředků, že na hudbu zbývalo málo výkonu. Atari proto počítalo s tím, že náročnější hry dostanou zvukový čip POKEY přímo do kartridže – povedlo se to ale jen u hrstky titulů, například u dómácí verze Ballblazeru. Většina her tak zní výrazně chudší, než jak vypadá.

Propojení a periferie

Atari 7800 vycházelo z osvědčeného standardu staršího bratra. Konzole měla dva porty pro ovladače kompatibilní s konektorem Atari 2600, takže fungovaly i klasické joysticky. V balení byl dodáván dvoutlačítkový ovladač s číselníkem (Pro-Line), který ovšem mnozí hráči kvůli ergonomii příliš nemilovali. Díky kompatibilitě se starším systémem šlo používat i pádla (paddly) pro hry, které je vyžadovaly.

Z hlediska připojení k televizi nabízela konzole standardní RF výstup přes anténní vstup, tedy řešení obvyklé pro tehdejší domácí přístroje. Plánované rozšiřující periferie, včetně klávesnice a vysokorychlostního modulu, se buď nedočkaly širokého rozšíření, nebo zůstaly jen ve fázi prototypů – Atari na konec života konzole už do dalšího vývoje příslušenství neinvestovalo.

Modely a revize

Konzole prošla během svého života spíše kosmetickými úpravami než zásadní přestavbou. Původní model z roku 1986 měl rozměrnější tělo s odnímatelným číselníkem expanzního konektoru na pravé straně. Pozdější varianta dostala mírně zmenšený a zjednodušený kryt, přičemž zmíněný expanzní port (jenž neměl nikdy reálné využití) z některých kusů zmizel. Šlo o úsporné redesigny typické pro konzoli, kterou Atari drželo na trhu spíše ze setrvačnosti – oficiální podpora dobíhala přibližně do roku 1992.

Klony a varianty

Atari 7800 se na rozdíl od Atari 2600 nebo ZX Spectra nestalo terčem masivního klonování. Důvodů bylo víc: malá instalovaná základna, slabší celosvětový dosah a fakt, že jeho grafická architektura MARIA byla pro neoficiální výrobce hůře napodobitelná. Ve východním bloku, kde se kopírovaly především systémy postavené kolem NES (slavné famiklony a u nás prodávaný Pegasus) nebo ZX Spectra (tuzemský Didaktik), proto 7800 prakticky nezanechalo stopu. Tato konzole tak zůstala spíše americkou záležitostí bez výraznějších československých ozvěn.

Dnešní scéna

Dnes je Atari 7800 dobře pokryto emulátory – vedle specializovaného ProSystem ho zvládá i řada multisystémových řešení a jádra v rámci RetroArch. Konzole má navíc překvapivě živou homebrew komunitu, která dodnes vydává nové hry na fyzických kartridžích a využívá možnosti čipu MARIA naplno – často lépe, než to dokázaly tituly z osmdesátých let. Pro sběratele i retro nadšence tak 7800 představuje nedoceněný stroj, jehož grafický potenciál si plné uznání získal až s odstupem desetiletí.