Alex Kidd in Miracle World

Než po modrých pláních začal pelášit jistý modrý ježek, byl tváří Segy chlapík s nepřiměřeně velkými pěstmi a ještě většími ušima. Alex Kidd in Miracle World z roku 1986 byl prvním pokusem Segy o vlastní ikonickou maskotí postavu — a po nějakou dobu se mu to dařilo. Alex byl natolik součástí firemní identity, že ho Sega zabudovala přímo do paměti pozdějších verzí Master Systemu: když do konzole nezasunul žádnou kazetu, hra se prostě spustila sama z vestavěného ROM. Pro celou generaci hráčů to byla úplně první videohra, kterou kdy viděli.

Na první pohled jde o klasickou plošinovku — běháš, skáčeš, mlátíš nepřátele pěstí, jež umí rozbíjet kamenné bloky a vyklepávat z nich peníze. Pod povrchem se ale skrývá pár svérázných nápadů, které Alex Kidda odlišují od dobové konkurence. Nasbírané mince utrácíš v obchodech za vozítka, vrtulník nebo motorku, takže hra má kus ekonomické vrstvy. A pak jsou tu souboje s bossy, které se nehrají na reflexy, ale na kámen-nůžky-papír. Buď máš štěstí, nebo si zapamatuješ vzorec — a když prohraješ, putuješ rovnou zpátky.

Tahle hra si vysloužila pověst pořádně tvrdého oříšku. Past, která tě zabije na jeden dotek, neúprosné rozmístění nepřátel a souboje závislé na hádání dělají z Miracle Worldu titul, který nepouští zadarmo vůbec nic. Pro hráče vychované na dnešních odpouštějících designech to může být šok, pro nostalgiky je to ale přesně ta drsná, poctivá výzva, na kterou vzpomínají.

Vizuálně hra svým barevným, lehce pohádkovým světem dodnes působí přátelsky a čitelně, i když technicky jde o ranou osmibitovou produkci. Atmosféra mixuje fantasy s nádechem orientu a vlastní svéráznou logikou, která je tak trochu mimo standardní žánrové škatulky. Právě ta zvláštnost dělá z Alexe nezapomenutelnou postavu — i když ho Sonic později definitivně sesadil z trůnu, status zakladatelské ikony mu nikdo nevezme.

Že na Alexe Segy nezapomněla, dokazuje Alex Kidd in Miracle World DX z roku 2021 — kompletní remake od základu, který původní hru oblékl do nové grafiky, ale zachoval její duši i nechvalně proslulou obtížnost (s možností přepnout zpět do retro vzhledu). Pro mnohé to byl dojemný návrat ke kořenům.

Proč hrát: Abyste zažili Segu před Sonicem — svéráznou, nemilosrdně těžkou plošinovku, která byla pro celou generaci tou úplně první hrou.