Shinobi

Ninjové byli v osmdesátých letech všude a Sega se svou arkádovou Shinobi patřila k těm, kdo tu vlnu pomáhal rozjíždět. Osmibitová verze pro Master System z roku 1988 přenáší arkádovou akci do obýváku — a dělá to po svém: je jednodušší v některých ohledech, ale o to tužší a nekompromisnější v jiných. Náplň je ryze žánrová a okamžitě srozumitelná. Probojováváte se úrovněmi jako ninja, sekáte a střílíte nepřátele shurikeny a postupně osvobozujete zajaté rukojmí, kteří jsou rozesetí po jednotlivých sekcích a jejichž záchrana rozhoduje o bonusech i postupu dál.

Souboje s bossy na konci úrovní prověří reflexy i zapamatování vzorců a celková obtížnost je v poctivě staromódní rovině — hra nedává nic zadarmo a počítá s tím, že se budete učit pokusem a omylem, umírat a zkoušet to znovu. Stylově si Shinobi drží svou tvář: čitelná grafika, rozpoznatelná silueta ninji, atmosférická hudba a nálada, která dýchá dobovým akčním filmem o bojových uměních. Na osmibitový hardware jde o slušně zvládnutou konverzi, jež zachovává náladu předlohy i klíčové herní principy, i když musela slevit z rozmáchlosti a technické parády arkádového automatu.

Pro fanoušky žánru jde o solidní, hratelnou akci, která sice nepřekoná pozdější a vyspělejší pokračování série na výkonnějším hardwaru, ale jako osmibitová ninja klasika obstojí. Omezené množství životů a absence jednoduchých pokračování přímo z místa smrti navíc nutí hráče postupovat obezřetně a promýšlet každý krok, což tehdejším hrám dodávalo napětí, jaké se dnešním hráčům zvyklým na časté ukládání může zdát nemilosrdné. Je to titul, který chce, abyste ho zvládli — a odměnou je ten dobrý starý pocit, že jste se přes nelítostné úrovně poctivě prosekali vlastní šikovností a trpělivostí, ne náhodou.

Proč hrát: Pro hráče, kteří chtějí zažít nelítostnou, ale poctivou osmibitovou ninja klasiku – omezené životy a absence průběžného ukládání odmění jen trpělivost a vlastní šikovnost.