Atari · 1977Herní konzole
Atari 2600
Historie & kontext
Když v roce 1977 vyjel z továren Atari Video Computer System — teprve později přejmenovaný na Atari 2600 podle čísla objednacího kódu CX2600 — málokdo tušil, že začíná éra, která potrvá přes čtyřicet let. Konzole nebyla první svého druhu, ale byla první, která komerčně prosadila myšlenku vyměnitelných kazet. Místo pevně zadrátovaných her, jaké nabízely předchůdci typu Magnavox Odyssey nebo domácí Pong, jste teď k jednomu přístroji kupovali libovolný počet titulů. Tahle dnes samozřejmá idea definovala celý průmysl na desítky let dopředu.
Stroj se prodával neuvěřitelně dlouho — od roku 1977 až do roku 1992, kdy Atari oficiálně ukončilo výrobu — a pro celou generaci se stal synonymem slova „videohra". Hry jako Pitfall!, River Raid nebo Adventure (která obsahovala vůbec první „easter egg" v historii — skryté jméno programátora Warrena Robinetta) ukázaly, co dokáže kreativita i na extrémně skoupém hardwaru.
Technika: grafika a zvuk
Srdcem konzole je osmibitový procesor MOS 6507, levnější a osekaná varianta slavného 6502, taktovaná na zhruba 1,19 MHz. K dispozici měl pouhých 128 bajtů RAM — ne kilobajtů, bajtů — a kazety zpočátku nesly typicky jen 2 nebo 4 KB kódu. To je důvod, proč bylo programování pro 2600 pověstně náročné.
Grafiku i zvuk obstarával čip TIA (Television Interface Adapter). Ten neměl klasický framebuffer; obraz se musel „kreslit" v reálném čase, řádek po řádku, synchronizovaně s pohybem elektronového paprsku v televizoru. Této technice se přezdívalo „racing the beam" — vývojář doslova soutěžil s paprskem a kód musel sedět na takt přesně. TIA uměl zobrazit pět pohyblivých objektů: dva sprity hráčů (players), dvě střely (missiles) a jeden „míček" (ball), plus symetrické pozadí (playfield). Paleta čítala v NTSC verzi 128 barev, byť na jednom řádku jich šlo bez triků použít jen omezeně.
Zvuk zajišťovaly dva nezávislé kanály v TIA s hrubým, charakteristicky „bzučivým" ladění — čistá hudba na nich byla téměř nemožná, ale pro arkádové efekty stačily. To, že na takhle minimalistickém základu vznikly hratelné a dodnes obdivované hry, je malý technický zázrak.
Propojení a periferie
Standardním ovladačem byl jednoduchý digitální joystick s jedním tlačítkem (pověstný černý CX40). Konzole měla dva porty, takže šlo hrát ve dvou. Kromě joysticku Atari nabízelo i paddly (otočné ovladače) — dva v každém konektoru, tedy až čtyři hráči — ideální pro Kaboom! nebo Breakout, a také číselnou klávesnici (keypad controller) pro vzdělávací a kvízové tituly.
Výstup šel přes RF modulátor do antenního vstupu televize, s přepínačem kanálu 2/3 a volbou barva/černobíle. Přepínače na čele konzole rovněž nastavovaly obtížnost levého a pravého hráče. Skutečnou raritou byla periferie Starpath Supercharger — zařízení, které do konzole nahrávalo hry z běžné audiokazety a přidávalo navíc RAM, čímž umožnilo bohatší tituly.
Modely a revize
Původní model z roku 1977, přezdívaný „Heavy Sixer", měl šest přepínačů a robustní konstrukci s dřevěným čelem. Brzy ho vystřídala lehčí verze („Light Sixer") a později čtyřpřepínačové varianty, u nichž se dva přepínače obtížnosti přesunuly dozadu. V roce 1980 přišel model s plně dřevěnou imitací, posléze nahrazený celočerným provedením.
V roce 1982 Atari uvedlo zmenšený a zlevněný Atari 2600 Jr. s plochým plastovým designem a duhovým proužkem. Existoval i kuriózní Atari 5200 (1982) jako technicky výkonnější, ale nekompatibilní souputník, a později zpětně kompatibilní nástupce Atari 7800 (1986), který uměl přehrávat většinu kazet 2600. Sedmistovka přišla pozdě, ve stínu NES zanikla, ačkoli byla po stránce hardwaru schopnější.
Klony a varianty
Vzhledem k dlouhé životnosti a popularitě vznikla řada neoficiálních klonů. Dodnes se vyrábějí levné asijské „retro" verze v podobě joysticku s integrovanými hrami. Ve východním bloku se 2600 oficiálně nešířil, ale objevily se i klony jako Rambo TV Game a další tchajwanské varianty. Mezi sběrateli je ceněná i řada licencovaných verzí prodávaných pod jinými značkami (například Sears Tele-Games ve Spojených státech, kde Sears konzoli distribuoval pod vlastním jménem). V Brazílii Atari 2600 díky firmě Polyvox žila ještě dlouho poté, co na Západě vyšla z módy.
Dnešní scéna
Atari 2600 je výborně podporováno emulátory — nejznámější je Stella, otevřený a velmi přesný emulátor běžící prakticky všude. Pozoruhodně živá je i homebrew scéna: nadšenci dodnes vydávají nové kazety, namátkou Halo 2600 od Eda Friese (bývalého šéfa Microsoft Games) nebo akční Draconian. Lidi pořád baví krotit tenhle „nemožný" stroj — a pro retrohráče je 2600 spíš fascinujícím výletem do pravěku videoher než zdrojem dlouhých herních večerů. To kouzlo počátků mu ale nikdo nevezme.
Hry na platformě (69)
Žádná hra v tomto žánru.