Night Driver

Night Driver patří mezi vůbec první pokusy simulovat noční jízdu autem z pohledu řidiče a na Atari 2600 vyšel už v roce 1978, tedy v raných letech konzole. Hráč sedí za volantem vozu, který se pohybuje temnou silnicí ohraničenou jen řadou bílých sloupků po stranách – žádná krajina, žádné billboardy, pouze černá tma a ubíhající pruhy značící okraj vozovky, přesně jako by hráč skutečně jel autem beze svitu pouličních lamp. Právě redukce na naprosté minimum vizuálních prvků dodávala hře nezaměnitelnou, téměř klaustrofobní atmosféru, kterou dobové tituly obvykle nenabízely.

Cílem je projet trať co nejrychleji a bez nárazu do sloupků či protijedoucích aut, přičemž rychlost a náklon silnice se neustále mění a nutí hráče reagovat téměř instinktivně na náhlé zatáčky. Hra nabízela i volbu obtížnosti, kdy náročnější nastavení přidávalo rychlejší tempo i méně shovívavé srážky s okolím. Technicky jde o velmi jednoduchou, ale funkční abstrakci trojrozměrného prostoru, dosaženou pouhým posouváním sloupků do stran a měněním jejich velikosti podle rychlosti a vzdálenosti – řešení, které bylo na tehdejší poměry nápadité a šetrné k omezenému výkonu konzole. Zvuková stránka se omezuje na monotónní hukot motoru a ostré zvuky při srážkách, což jen podtrhuje pocit osamělé jízdy tmou.

V polovině sedmdesátých a na začátku osmdesátých let byl koncept nočního závodění bez zbytečného grafického balastu překvapivě funkční a hra si získala své místo mezi ranými klasikami žánru, a to i díky variantám obtížnosti a různým typům tratí. Night Driver dnes působí extrémně stroze a jeho tempo je ve srovnání s pozdějšími závodními hrami pomalé, ale jako jeden z prvních pokusů o simulaci jízdy z pohledu řidiče má nepopiratelnou historickou hodnotu a ukazuje, jak se žánr teprve hledal v éře, kdy pojem 3D grafiky teprve vznikal.

Proč hrát: Kdo se zajímá o úsvit závodních her, ocení Night Driver jako jeden z prvních pokusů o simulaci jízdy z pohledu řidiče, i s vědomím jeho strohého tempa a grafiky.