Defender vyšel pro Atari 2600 v roce 1982 jako port slavného arkádového automatu od Williams Electronics, ve kterém hráč pilotuje vesmírnou loď bránící lidské kolonisty na povrchu planety před invazí mimozemských vetřelců. Hra se odehrává na horizontálně scrollující ploché mapě a hráč se může pohybovat oběma směry, přičemž na radaru v horní části obrazovky sleduje polohu nepřátel i unesených kolonistů rozesetých po celé délce mapy, což mu umožňuje plánovat trasu dopředu.
Klíčovou mechanikou je záchrana kolonistů, které nepřátelé unášejí směrem vzhůru z povrchu planety - pokud se hráči nepodaří uneseného kolonistu zachránit včas, promění se v nebezpečnější a agresivnější typ nepřítele, který následně sám útočí na hráčovu loď a je obtížnější zničit. Tento tlak na rychlé rozhodování odlišuje Defender od pomalejších střílecích her stejné doby a nutí hráče neustále volit mezi útokem a záchranou. Port na Atari 2600 se musel vypořádat s technickými limity konzole, což se projevilo na zjednodušené grafice, menším počtu současně zobrazených objektů a částečném zpomalení akce oproti rychlé arkádové předloze, přesto se podařilo zachovat základní princip obrany a navigace v otevřeném scrollujícím prostoru i práci s radarem jako klíčovým informačním prvkem.
Defender byl v arkádách jedním z nejúspěšnějších a nejvlivnějších titulů začátku osmdesátých let a jeho koncept scrollující obrany s radarem a záchranou civilistů inspiroval řadu pozdějších střílecích her na více platformách. Domácí port pro Atari 2600 sice nedosáhl kvalit automatu a byl kritizován za technické kompromisy, i tak ale patřil mezi žádané tituly pro fanoušky, kteří chtěli hrát oblíbenou arkádovou hru doma bez nutnosti navštěvovat herny a vhazovat mince do automatu za každý další pokus.
Proč hrát: Pro fanoušky oblíbeného arkádového automatu jde i přes technické kompromisy o pohodlnou možnost, jak si scrollující obranu s radarem a záchranou civilistů užít doma bez mincí do herny.
Hra 41 z 69 pro Atari 2600
Tentýž titul jinde (2)
Arkádový originál od Williams stavěl na vlastní vektorové grafické stanici, díky níž byl pohyb hladký a rychlý, a nabízel plnou sadu tlačítek pro tah, zpětný chod, střelbu, smart bomby i hyperprostor, což z hry dělalo nástroj přesné souhry ruky a oka. Verze pro Atari 5200 se snažila tuto výbavu zachovat, ale spoléhala na analogový joystick konzole, který byl proslulý nepřesností a rychle se opotřebovával — u hry závislé na jemném ovládání lodi to hratelnost citelně ztěžovalo. Grafika i zvuk musely být zjednodušeny na úroveň domácího 8bitového hardwaru, takže scrolling není tak plynulý a zvuková kulisa chudší než na automatu. Kdo chce zažít Defender v jeho nejlepší podobě, sáhne po arkádové verzi.
