Pitfall II: Lost Caverns
Když byl první Pitfall! technickým zázrakem, jeho pokračování posunulo laťku do říše science fiction. Pitfall II: Lost Caverns přidalo do kartridže něco, co tehdy znělo neuvěřitelně, vlastní hardwarový čip, který Atari 2600 dovolil přehrávat vícekanálovou hudbu a pojmout daleko rozsáhlejší svět.
Dobrodruh Harry se tentokrát vydává hluboko do jeskynního labyrintu, aby zachránil neteř, mazlíčka a samozřejmě poklad. Hra opouští lineární strukturu jedničky a nabízí rozsáhlou propojenou mapu plnou chodeb, žebříků, vodopádů a nepřátel. Místo omezeného počtu životů přišel chytrý systém kontrolních bodů, kdy se Harry po smrti vrátí k poslednímu dosaženému kříži, což z hloubky jeskyní dělalo napínavou výzvu bez frustrace z restartů.
Technicky byla dvojka mimořádná. Přídavný čip přímo v kartridži dovolil to, co základní hardware konzole sám nezvládl, plynulou vícekanálovou hudbu, která hrála po celou dobu hraní. To bylo na Atari 2600 v podstatě neslýchané a ukazovalo, jak daleko byli vývojáři ochotni zajít, aby překonali limity stroje.
Na starší konzoli to byl jeden z nejambicióznějších titulů vůbec, hra, která svým rozsahem a zvukem připomínala spíš výkonnější platformy. Pozdější vydání pro Atari 7800 pak těžilo z lepšího hardwaru a ukázalo Harryho dobrodružství v ještě hezčí podobě.
Pitfall II zůstává příkladem toho, jak kreativita a technická odvaha dokázaly obejít omezení železa. Je to hra, která se nespokojila s tím, že naváže na úspěšného předchůdce, ale rozhodla se ho ve všech směrech překonat.
Proč hrát: Technicky průkopnické pokračování s rozsáhlým světem a nezapomenutelnou hudbou, jeden z nejambicióznějších titulů na Atari 2600.
Hra 2 z 69 pro Atari 2600
Tentýž titul jinde (3)
Verze pro Atari 2600 vděčí za svou pověst speciálnímu čipu DPC přímo v kartridži, který konzoli umožnil přehrávat vícekanálovou hudbu, na jakou tehdy standardní hardware nestačil, a zavedl i nezvyklý koncept hry bez skutečné smrti — Harry se po pádu jen vrátí zpátky. Port pro SEGA SG-1000 z roku 1985 takový speciální hardware v kartridži k dispozici neměl, takže se musel spolehnout na obyčejný zvukový čip konzole, čímž hudební stránka ztratila na bohatosti. Za technický průlom a originální zvuk je proto obvykle uváděna právě verze pro Atari 2600.