Intellivision

Když Mattel v roce 1979 uvedl na trh Intellivision (zkratku z „Intelligent Television"), nešlo jen o další krabičku k televizi — byla to první vážná výzva tehdejší dominanci Atari 2600. Mattel vsadil na sílu marketingu i hardwaru: v slavné srovnávací reklamní kampani, kterou moderoval spisovatel a herec George Plimpton, ukazoval vedle sebe hrubou grafiku Atari a o poznání barevnější, jemnější obraz Intellivision. Konzole měla ambici působit jako „chytřejší" volba pro celou rodinu a stala se jedním z pilířů takzvané druhé generace herních konzolí. Do ukončení výroby v roce 1990 se jí prodalo zhruba tři miliony kusů a zanechala po sobě bohatou knihovnu sportovních, strategických i akčních titulů.

Charakteristickým prvkem se staly netradiční ovladače: ploché gamepady s číselnou klávesnicí, otočným diskem místo páčky a sadou bočních tlačítek. K mnoha hrám se navíc dodávaly papírové „overlay" šablony, které se vkládaly na klávesnici a popisovaly, co která číslice ve hře dělá. Bylo to řešení geniální i frustrující zároveň — disk byl pro některé žánry přesnější než joystick, ale tuhý a po čase poruchový.

Technika: grafika a zvuk

Srdcem Intellivision byl 16bitový procesor General Instrument CP1610, taktovaný kolem 0,9 MHz. Šestnáctibitová architektura byla na svou dobu nezvyklá — Atari 2600 i pozdější NES běžely na 8bitových čipech — i když reálný výkon limitovala pomalá paměť a frekvence. Právě tento detail Mattel rád zdůrazňoval v marketingu.

O grafiku se staral specializovaný videočip STIC (Standard Television Interface Chip), AY-3-8900. Zobrazoval rozlišení 159 × 96 pixelů a paletu 16 barev. Disponoval pozadím skládaným z dlaždic a osmi pohyblivými objekty (sprity, zde nazývané MOB — Moving Object Block), které šlo zvětšovat a zrcadlit. Výsledný obraz působil oblými, méně „kostkovanými" tvary než konkurence, což konzoli dávalo její typický vzhled.

Zvuk obstaral čip General Instrument AY-3-8914, příbuzný slavného AY-3-8910 z domácích počítačů. Nabízel tři tónové kanály a generátor šumu, takže hry zněly plnější a hudebnější než pípání jednodušších soupeřů. Pozdější rozšiřující modul Intellivoice dokonce přidával syntézu lidské řeči.

Propojeni a periferie

Konzole se připojovala k televizi přes RF výstup. Ovladače byly v základní verzi pevně připojené kabelem, což znamenalo, že je nešlo snadno vyměnit — to se změnilo až u pozdějších revizí.

Nejznámějším příslušenstvím byl Intellivoice Voice Synthesis Module, hlasový modul zasouvaný do slotu na kartridže, do nějž se pak zasunula speciální hra. Tituly jako B-17 Bomber nebo Bomb Squad díky němu mluvily — v době, kdy syntéza řeči v domácnostech působila jako science fiction. Plánovaný Keyboard Component (přídavný počítačový modul s páskovou mechanikou a vlastní pamětí) se stal pověstným fiaskem: byl opakovaně odkládán, předražený a Mattel kvůli němu čelil i zásahu regulátorů. Nahradil ho jednodušší Entertainment Computer System (ECS) s klávesnicí, který umožňoval programování v BASICu, a doplňkem byla i hudební klávesnice Music Synthesizer. Vyšel rovněž System Changer, adaptér, který do Intellivision II umožnil hrát kartridže Atari 2600.

Modely a revize

Původní model z roku 1979 nesl prosté označení Intellivision (Master Component) v dřevěném designu. V roce 1982 přišel redesignovaný, levnější Intellivision II s odnímatelnými ovladači a hranatějším vzhledem; právě k němu byl určen System Changer.

Konzoli prodávali pod vlastními značkami i další výrobci — Sears ji nabízel jako Super Video Arcade a v Evropě se objevila třeba pod hlavičkou Radofin či GTE Sylvania. Po krachu Mattelu na herním trhu převzala práva firma INTV Corporation, která pokračovala ve výrobě a v roce 1985 uvedla model INTV System III (známý též jako Super Pro System). INTV udržovala konzoli při životě prodejem poštou až do roku 1990, kdy vyšly poslední nové hry.

Klony a varianty

Intellivision nemělo tak rozsáhlou klonovou scénu jako NES nebo ZX Spectrum — jeho uzavřený, specifický hardware se napodoboval obtížně. Hlavními „variantami" tak byly spíše licencované přeznačkované verze (Sears, Radofin, GTE Sylvania) než nelegální klony. V Československu ani jinde ve východním bloku se Intellivision prakticky nerozšířil; tamní domácí scéna se soustředila kolem počítačů ZX Spectrum a jeho klonu Didaktik, případně famiclonů typu Pegasus, zatímco americké konzole druhé generace zůstávaly za železnou oponou vzácností. Cennou stopou pro historiky je naopak to, že firma INTV po letech zpřístupnila část původního zdrojového materiálu, což pomohlo pozdější dokumentaci platformy.

Dnesni scena

Intellivision si udrželo překvapivě živou komunitu. Emulace je dobře vyřešená — existují vyhrazené emulátory (např. jzIntv) i jádra pro multiplatformní RetroArch, takže si původní knihovnu zahrajete na PC, handheldech i jednodeskových počítačích. Mattel navíc značku oficiálně oživil: vydal kolekce klasických her a sběratelské miniatury. Aktivní zůstává i homebrew scéna, která pro CP1610 dodnes píše nové tituly distribuované na fyzických kartridžích i v digitální podobě, čímž drží odkaz „chytré televize" stále při životě.