Nintendo DS – fotografieNintendo · 2004

Kapesní konzole

Nintendo DS

Nintendo Rok 2004 150 her

Historie & kontext

Když Nintendo na konci roku 2004 představilo přístroj se dvěma obrazovkami, z nichž jedna byla dotyková, znělo to jako hazard. Konkurence v čele se Sony a jeho nablýskaným PSP sázela na výkon a multimédia; Nintendo místo toho přišlo s „třetím pilířem", který nezapadal nikam — a stal se z něj jeden z nejprodávanějších herních systémů všech dob s více než 150 miliony kusů. Nintendo DS (zkratka pro „Dual Screen" i „Developers' System") nevsadilo na to, kdo má víc pixelů, ale na to, jak se hraje. A vyhrálo.

Kouzlo bylo v rozhraní. Spodní dotyková obrazovka se ovládala stylusem nebo prstem, k tomu mikrofon a později i pohybové a další doplňky v kartridžích. To otevřelo dveře úplně novým typům her i hráčům, kteří do té doby ovladač do ruky nevzali — od tréninku mozku přes péči o virtuální štěňata až po kreslení řešení hádanek přímo na obrazovku.

Technika: dvě obrazovky a 3D čip

Uvnitř tikají dva procesory ARM (ARM9 na ~67 MHz a ARM7 na ~33 MHz), které se dělí o práci. Každá ze dvou 3" LCD obrazovek má rozlišení 256×192 bodů; spodní je odporově dotyková. Grafika kombinuje 2D vrstvy ve stylu pokročilé „GBA generace" se samostatným 3D jádrem, které zvládá texturované polygony — díky tomu vznikly tituly jako Super Mario 64 DS, Mario Kart DS nebo Metroid Prime Hunters. Zvuk obstarává 16 kanálů a vestavěné stereo reproduktory.

Velkou roli hraje mikrofon (foukání, hlasové vstupy) a RTC hodiny, na kterých stavěly hry jako Animal Crossing nebo pokémoní cykly dne a noci. Kartridže DS jsou malé flash karty s vlastní úsporou; slot 2 (GBA) navíc zajišťoval zpětnou kompatibilitu s celou knihovnou Game Boy Advance a sloužil i pro příslušenství (Rumble Pak, Guitar Grip).

Propojení: dotyk, Wi-Fi a místní hra

DS měl od začátku vestavěné Wi-Fi. Lokálně stačilo, aby jeden hráč vlastnil hru — přes Download Play rozeslal demo verzi okolním DS a hrálo se ve více lidech z jedné kartridže. Online službu Nintendo Wi-Fi Connection využívaly Mario Kart DS, Pokémon nebo Tetris DS k zápasům přes internet (oficiální servery už dnes neběží, komunita je ale oživila přes alternativní servery).

Právě lokální multiplayer je dodnes jeden z důvodů, proč DS zůstává oblíbený: stačí parta s konzolemi v dosahu a jedním kartridžem.

Modely a revize

Nintendo DS Lite
DS Lite (2006) — tenčí redesign s jasnějšími displeji
Nintendo DSi
DSi (2008) — dva fotoaparáty a obchod DSiWare

Původní „tlustý" model (2004) brzy vystřídal elegantní DS Lite (2006) — tenčí, lehčí a s výrazně jasnějšími displeji; to je model, který se prodal nejvíc. Následoval DSi (2008) s dvěma fotoaparáty, vlastním obchodem DSiWare a rychlejším čipem, ovšem bez slotu na GBA. DSi XL pak nabídl velké obrazovky pro pohodlnější hraní. Linii nakonec roku 2011 nahradil Nintendo 3DS se zpětnou kompatibilitou a stereoskopickým 3D.

Klony a šedá zóna

DS proslul i flashkartami (R4 a podobné), které umožňovaly spouštět homebrew i zálohy — šlo o obrovský fenomén, který Nintendo neúspěšně potíralo. Pro vývojáře a nadšence to ale znamenalo i bohatou homebrew scénu: vlastní aplikace, emulátory a hry psané přes devkitARM a knihovnu libnds.

Dnešní scéna

Emulace DS je dnes vyspělá. Na PC i mobilech kraluje melonDS (přesný, s podporou online přes alternativní servery) a DeSmuME; na slabším hardwaru a handheldech jede DS přes jádra v RetroArchu. Hraní s dvěma obrazovkami je na emulátorech otázka rozložení — vedle sebe, nad sebou, nebo jedna velká a druhá v rohu. Na zařízeních jako Anbernic či Retroid se DS rozjede, ovšem dotyk se nahrazuje stylusem na dotykovém displeji nebo namapováním na pravý stick, takže ryze „stylusové" hry (Trauma Center, kreslení) chtějí trochu kompromisů. Přesto je DS knihovna — od JRPG přes Castlevanie po Ace Attorney — jedna z nejbohatších a nejvíce nadčasových, jaké retro hraní nabízí.

Na čem DS hrát dnes: emulátory a handheldy

DS patří k nenáročným systémům, takže ho rozjede téměř cokoli — háček není ve výkonu, ale v tom, jak vyřešit dvě obrazovky a dotyk. Tady je praktický přehled:

  • PC (nejlepší zážitek): sáhni po melonDS — je přesný, svižný a má i obnovený online multiplayer přes alternativní servery (Wi-Mmproxy/Kaeru). Starší, ale stále funkční volba je DeSmuME. Obě běží i v rámci RetroArch (jádro melonDS). Dotyk obsloužíš myší, dvě obrazovky si rozložíš vedle sebe, nad sebou nebo jednu velkou a druhou v rohu.
  • Android telefon / tablet: ideální kombinace, protože dotyková obrazovka supluje stylus. Kraluje melonDS (zdarma) a komerční DraStic (velmi rychlý). Na výkonném Androidu jede DS bez potíží i s upscalingem.
  • Android retro handheldy (Retroid Pocket, Odin, AYN): výborné — mají dotykový displej, takže stylusové hry fungují přirozeně, a výkonu je dost i na 3D tituly jako Mario Kart DS nebo Metroid Prime Hunters.
  • Anbernic / Linux handheldy (RG35XX a spol.): DS se rozjede přes RetroArch, ale je to kompromis — slabší kousky s Allwinner H700 zvládají 2D hry slušně, 3D už zadrhává. Hlavně ale chybí pohodlný dotyk: spodní obrazovku ovládáš buď na (často nedotykovém) displeji, nebo namapovanou na pravou páčku.
  • R36S a nejlevnější krabičky: DS je tu na hraně — RK3326 utáhne jen jednodušší 2D hry a dotyk je otravný. Pro DS radši zvol Android zařízení nebo PC.

Zda to jde: ano, a snadno — jen si vyber zařízení podle her. Na JRPG, vizuální romány a 2D plošinovky (Pokémon, Castlevania, Ace Attorney) stačí cokoli; na 3D a stylusové hry sáhni po Androidu nebo PC, kde dotyk i výkon sedí nejlíp.

Proč ji znát: Nintendo DS ukázalo, že inovace v ovládání dokáže porazit hrubý výkon — a zanechalo knihovnu plnou her, které jinde nenajdete.

Hry na platformě (150)