Tony Hawk's Downhill Jam

Zatímco domácí konzole dostaly svou verzi Downhill Jam od Toys for Bob, přenosná edice pro Nintendo DS vznikla u úplně jiného studia, Vicarious Visions, a je to znát na první pohled. Hra běží na vlastním 3D enginu s výrazně cel-shadovanou, komiksovou grafikou, která se od hranatějšího vzhledu domácích verzí citelně liší, a patřila mezi tituly, jež tehdy ukazovaly, co dokáže handheld Nintenda s plně trojrozměrnými tratěmi zvládnout - běžný displej DS totiž v té době vídal spíš 2D nebo jednodušší 3D projekty.

Kromě grafiky se liší i obsahem: tratě na DS jsou podle dobových popisů podstatně rozlehlejší než v předchozím díle série pro tuto konzoli a hra zachovává tradiční tlačítkové ovládání triků namísto nakláněcího gesta z Wii verze, takže se hraje úplně jinak i po stránce ovládání. Přibyly také úpravy trikového systému - flip triky lze nově držet jako grab triky a revert byl z hry odstraněn, zatímco bert slide byl podle dobových recenzí upravený přímo pro jízdu z kopce. Hra jako jedna z mála z tehdejší série navíc nabízela online multiplayerové závody přes službu Nintendo Wi-Fi Connection, kterou domácí verze vůbec nemají.

Vicarious Visions se přenosným Tony Hawk hrám věnovalo dlouhodobě už od předchozích dílů série pro Game Boy Advance a Nintendo DS, takže Downhill Jam pro ně nebyl první pokus, jak zachovat pocit z konzolové hry na malém displeji. Díky tomu DS verze nepůsobí jako narychlo odbytý přívažek k domácím edicím, ale jako promyšlená handheldová interpretace stejného konceptu, která si navíc díky online závodům a vlastnímu enginu držela svou identitu i mezi ostatními verzemi hry vydanými týž rok.

Proč hrát: DS edici ocení hráči, kteří chtějí vidět, jak odlišně dokázalo stejné téma zpracovat jiné studio na jiném hardwaru - s vlastní grafikou, upraveným ovládáním i online závody, jež domácí verze Downhill Jam vůbec nenabízely a které z handheldové edice dělaly svébytný titul, ne pouhý zmenšený port.