Hotel Dusk: Room 215

V roce 2007 přišlo studio Cing s neobvyklým experimentem, který dodnes patří k nejosobitějším adventurám na Nintendu DS. Hotel Dusk: Room 215 vypráví příběh bývalého policisty a obchodního cestujícího Kylea Hydea, jenž jedné deštivé noci roku 1979 zabloudí do ošuntělého losangeleského hotelu a pátrá po zmizelém parťákovi i vlastní minulosti. Hra se hraje s konzolí otočenou na bok, takže obrazovka připomíná otevřenou knihu, a tomu odpovídá i vyprávění plné dialogů, rozhodnutí a postupně odhalovaných tajemství všech hostů podniku, z nichž má téměř každý svůj vlastní, pečlivě rozvržený vedlejší příběh.

Grafickou stránku tvoří ručně kreslené a rotoskopované postavy, které se pohybují se zvláštní, téměř dokumentární plynulostí – tvůrci pro animace skutečně natáčeli herce a jejich pohyby pak převáděli do hry, takže gesta i mimika působí nezvykle přirozeně na tehdejší poměry. Hráč prochází chodbami a pokoji, sbírá indicie, prohlíží předměty dotykem stylusu a vede rozhovory, v nichž záleží na tónu i načasování otázek – špatně zvolená replika dokáže postavu na chvíli odradit od další spolupráce. Dotykové ovládání se využívá i k drobným hádankám, jako je skládání roztrhaných dopisů, otáčení klíčem v zámku nebo zapalování cigarety, díky čemuž hra působí hmatatelněji než klasické point-and-click tituly. Atmosféru dokresluje jazzová hudba, střídmá práce se zvukem a tíživé ticho hotelových chodeb.

Přestože se Hotel Dusk neobejde bez pomalejších pasáží a delších rozhovorů, jeho melancholická atmosféra a upřímně napsané postavy z něj u kritiků udělaly jeden z nejzapamatovatelnějších příběhových zážitků na platformě, byť komerčně zůstal spíše okrajovou záležitostí. Studio Cing na něj později navázalo duchovním pokračováním Last Window, než v roce 2010 zaniklo. Proč hrát: Pro strhující noirový příběh a neotřelý způsob vyprávění, který dokonale využívá formát otočené konzole.