Sony · 2004Kapesní konzole
Sony PSP
Historie & kontext
Když Sony v roce 2004 (v Japonsku 12. prosince 2004, v Evropě na jaře 2005) představila PlayStation Portable, šlo o nejodvážnější útok na přenosný trh, jaký kdo do té doby podnikl. Nintendo drželo kapesní hraní v hrsti déle než patnáct let — od Game Boye přes Game Boy Color až po Game Boy Advance. PSP byla první konzole, která slibovala skutečný konzolový zážitek do kapsy: širokoúhlý displej, plynulou 3D grafiku blízkou PlayStationu 2 a multimediální ambice, jaké do té doby do herní kapesní mašiny nikdo nevtěsnal.
Proti PSP se postavil Nintendo DS se dvěma displeji a dotykem. Oba přístroje si nakonec našly publikum — DS prodejně zvítězil, ale PSP se stala miláčkem hráčů, kteří chtěli „velké" hry i na cestách. A nejen hráčů: díky otevřenosti k vlastnímu kódu se kolem ní vytvořila jedna z nejživějších homebrew a emulačních scén vůbec.
Technika: grafika a zvuk
Srdcem PSP je dvojice procesorů založených na architektuře MIPS R4000 — hlavní CPU a samostatná Media Engine, oba taktované proměnlivě až do 333 MHz (původní firmware je z důvodu výdrže baterie omezoval na 222 MHz). O grafiku se stará vlastní GPU s 2 MB videopaměti, systém má dalších 32 MB hlavní RAM (modely od PSP-2000 dostaly dvojnásobek, tedy 64 MB).
Displej původního modelu měří 4,3 palce a nabízí rozlišení 480 × 272 pixelů v poměru 16:9 s 16,77 miliony barev — na rok 2005 to byl mimořádně ostrý a barevný panel. GPU zvládal hardwarový texturing, gouraud shading a transformace, díky čemuž se tituly jako God of War nebo GTA vizuálně přibližovaly své „velké" konzolové předloze.
Zvuk obstarává hardwarový dekodér zvládající formáty jako ATRAC3 a MP3 a vícekanálový výstup; stereo reproduktory doplňuje sluchátkový výstup. Pro hudbu i hry šlo o čistý, kvalitní zvuk — PSP se ostatně prodávala i jako přenosný přehrávač médií.
Propojeni a periferie
PSP měla na svou dobu bohatou konektivitu. Zabudované Wi-Fi (802.11b) umožňovalo lokální multiplayer i připojení k internetu — v Japonsku se kolem Monster Huntera díky tomu vytvořila celá společenská kultura společného lovení. Infračervený port měl jen původní model PSP-1000.
Média se načítala z vlastního optického formátu UMD (Universal Media Disc) — malých disků v ochranném pouzdře s kapacitou kolem 1,8 GB. Vedle her na nich Sony vydávala i filmy, což se ale ukázalo jako slepá ulička. Data a uložené pozice se ukládaly na karty Memory Stick PRO Duo. Konzole nabízela AV výstup pro připojení k televizi (u modelu PSP-2000 a novějších i komponentní a kompozitní video).
Modely a revize
Sony PSP prošla několika výraznými redesigny:
- PSP-1000 (2004) — původní „tlustý" model, robustní, s IR portem a 32 MB RAM.
- PSP-2000 „Slim & Lite" (2007) — výrazně tenčí a lehčí, 64 MB RAM, rychlejší načítání z UMD, video výstup a možnost nabíjení přes USB.
- PSP-3000 (2008) — vylepšený displej s lepším podáním barev a sníženým rozmazáním pohybu, vestavěný mikrofon.
- PSP Go (PSP-N1000) (2009) — radikální posun: výsuvná konstrukce, žádná UMD mechanika, jen 16 GB vnitřní paměti a čistě digitální distribuce přes PlayStation Store. Přišla ale příliš brzy, do doby bez rychlého a všudypřítomného internetu, a komerčně neuspěla.
- PSP-E1000 „Street" (2011) — levný model bez Wi-Fi a s mono reproduktorem, určený pro úsporné nasazení v Evropě.
Klony a varianty
Skutečné hardwarové klony PSP prakticky neexistovaly — šlo o uzavřený, technicky náročný systém. Objevily se sice levné asijské „PSP-like" přehrávače napodobující design, ale s vlastní knihovnou her nemají nic společného. Pravým „rozšířením" platformy se stala homebrew scéna: po prolomení firmwaru (custom firmware jako M33 a později řada Pro-CFW) se z PSP stal oblíbený nástroj nadšenců. Běžely na ní emulátory osmibitových i šestnáctibitových systémů a vznikla obří komunita vlastních aplikací — což z PSP udělalo legendu mezi kutily, byť proti vůli Sony.
Dnesni scena
PSP je dnes mezi emulátoristy velmi živá. Špičkou je PPSSPP — vyspělý, otevřený emulátor běžící na PC, Androidu, iOS i na celé řadě kapesních retro konzolí, který umí zvýšit rozlišení, vyhlazovat textury a zrychlit načítání nad rámec originálu.
Pro retrohraní na ruční konzoli je PSP vděčná, ale náročnější platforma. 2D a lehčí 3D tituly běží na čipech třídy H700 výborně, zatímco nejtěžší 3D hry jako God of War ocení výkonnější hardware — RG46R si s nimi poradí znatelně lépe než RG35XX Pro. Velikost her je navíc oproti starším systémům značná, takže se vyplatí prostorná paměťová karta. Kdo ale chce nosit v kapse opravdu „velké" hry, najde v knihovně PSP — od God of War přes Metal Gear Solid: Peace Walker po Patapon a LocoRoco — skutečný poklad.
Hry na platformě (122)
Wipeout Pure / Pulse
Futuristické antigravitační závody Psygnosis přenesené do kapsy bez kompromisů.
Dissidia Final Fantasy
Oslava 20. výročí Final Fantasy; hrdinové a padouši všech dílů v jedné aréně.
Metal Gear Ac!d
Odbočka mimo hlavní sérii: tahová strategie na kartách místo plížení v reálném čase.
Persona 2: Innocent Sin
Poprvé mimo Japonsko a v angličtině; přístupnější remake klasiky o moci fám.
Worms: Open Warfare 2
Přímé pokračování handheldového debutu s novými zbraněmi a víc herními režimy.
Žádná hra v tomto žánru.