Etrian Odyssey

Etrian Odyssey představil na Nintendu DS krutě staromódní, ale návykový styl budování a mapování dungeonů, ve kterém si hráč sám kreslí mapu bludiště na spodní dotykový displej. Vlastní ručně kreslené poznámky o pastech, pokladech a zkratkách se stávají nedílnou součástí hraní a navozují pocit skutečného průzkumu neznámého lesa Yggdrasil, kam se hráčova skupina dobrodruhů vydává z bezpečného města, aby postupně pronikala stále hlouběji do jeho útrob a odhalovala tajemství skrytá pod jeho korunami.

Hra nenabízí žádný centrální hrdinský příběh ani přednakreslené postavy – místo toho si hráč sestavuje vlastní tým z několika povolání, pojmenovává je a formuje jejich vzhled, čímž se každé hraní stává osobním. Soubojový systém je tahový a nemilosrdně obtížný, s důrazem na správné rozmístění řad a plánování zdrojů, protože smrt na dolním patře dungeonu dokáže smazat hodiny postupu a donutí hráče vrátit se zpět a doplnit zásoby. Právě tato tvrdá, ale férová obtížnost z Etrian Odyssey udělala kultovní záležitost mezi fanoušky staré školy RPG, kteří oceňují pocit skutečného rizika při každém kroku vpřed a nutnost neustále vyhodnocovat, zda pokračovat dál, nebo se raději vrátit.

Vizuálně hra kombinuje jednoduché 3D chodby s výraznými ilustracemi nepřátel, hudbu složil Yuzo Koshiro a její temperamentní, bicí orientované skladby dodnes patří k nejoceňovanějším na platformě a dokreslují napětí při postupu do neprobádaných pater. Při vydání hru ocenili hlavně hardcore hráči, zatímco širší veřejnost ji považovala za příliš syrovou a nepřístupnou. Postupem času se ale ukázalo, že Etrian Odyssey založil celou sérii i žánrový podžánr dungeon crawlerů s ručním mapováním, který inspiroval řadu následovníků, a dodnes je považován za jeden z definujících titulů DS knihovny i za doklad toho, že náročnost a jednoduchost pravidel se nemusí vylučovat.

Proč hrát: Pro hardcore hráče toužící po náročném ručním mapování - titul, který založil celou žánrovou větev dungeon crawlerů a dodnes definuje knihovnu DS.