Renegade

Když se na obrazovce Amstradu CPC objevila ulice plná rváčů, hráči poprvé pochopili, že mlátička může být víc než jen rytmické bušení do tlačítka. Renegade přenesl na osmibitové počítače fenomén, který v hernách rozpoutal automat od Technōs Japan, a domácí adaptace od britského Imagine/Ocean se stala jedním z titulů, které definovaly, jak má vypadat poctivý beat 'em up na klávesnici.

Proti pozdějším scrollovacím mlátičkám stojí Renegade trochu stranou: postupuješ po jednotlivých scénách, z nichž každá má svého bosse a vlastní partu rváčů. Tvůj hrdina nemá jen prostý úder — kombinuje rány pěstí, kopy, chvat za vlasy i drtivé dupání po ležícím protivníkovi. Právě ten pocit, že nepřátele můžeš nejen odhánět, ale doslova je sundat k zemi a dorazit, dával hře na svou dobu nezvyklou syrovost a hmatatelnou váhu každého zásahu.

Na Amstradu CPC byla konverze logicky kompromisem — barevná paleta a plynulost se musely poprat s hardwarem, který nebyl stavěný na rychlou arkádovou akci. Přesto si verze udržela to podstatné: čitelné ovládání, agresivní soupeře, kteří tě obkličují z obou stran, a tu specifickou pouliční atmosféru gangů na nástupišti metra a v temných uličkách. Hra patřila do zlaté éry, kdy Ocean a spol. chrlili konverze arkádových hitů jednu za druhou.

Historicky je Renegade mimořádně důležitý: z jeho DNA vyrostla série Double Dragon od stejného studia Technōs, která pak žánr scrollovacích mlátiček definitivně etablovala. Hrát dnes Renegade na CPC tak znamená dotknout se kořenů celého žánru — ještě než se z něj stal kooperativní mejdan pro dva hráče.

Je to drsná, nekompromisní záležitost, která netrpí přebytkem milosrdenství: zemřeš často, ale pokaždé víš, že to byla tvoje chyba. A přesně to dělá z pouličního bourání na Amstradu zážitek, ke kterému se nostalgici rádi vracejí.

Proč hrát: Abys zažil zrod pouliční mlátičky v jejím syrovém, předdvojdračím provedení a ucítil, jak těžké a uspokojivé bylo prát se na osmibitovém počítači.