Vykopej cestu hlínou, sesbírej drahokamy a uteč dřív, než tě rozmáčkne padající balvan – Boulder Dash je jednou z nejčistších a nejnávykovějších logických her vůbec a na Amstradu CPC nabízí přesně tu krásně jednoduchou, ale ďábelsky promyšlenou zábavu, jakou tahle klasika proslula.
Princip je geniálně prostý: prokopáváš se podzemními jeskyněmi, sbíráš požadovaný počet diamantů a hledáš východ, než vyprší čas. Háček je v tom, že balvany a drahokamy podléhají gravitaci – jakmile pod nimi vykopeš prostor, padají dolů. Špatně načasovaný krok znamená, že tě vlastní neopatrnost pohřbí, a právě tahle fyzika dělá z Boulder Dashe logickou hru, kde musíš myslet dopředu.
Krása hry tkví v tom, že kombinuje rychlé reflexy s plánováním. Některé situace vyžadují okamžitou reakci, jiné chladnou rozvahu nad tím, v jakém pořadí kopat, abys spustil řetězovou reakci nebo se vyhnul zavalení. Postupně přibývají nebezpeční tvorové i složitější rozložení jeskyní, takže obtížnost roste a hra tě stále drží v napětí.
Boulder Dash se zařadil mezi nejvlivnější logické hry osmibitové éry a jeho princip „kopej, sbírej, přežij padající kameny“ inspiroval bezpočet následovníků a klonů napříč platformami. Je to jeden z těch titulů, jejichž základní myšlenka je tak silná, že funguje dodnes.
Pokud hledáš hru, kterou pochopíš za pár vteřin, ale jejíž zvládnutí ti zabere hodiny, Boulder Dash je trefa do černého. Je to nadčasová klasika, na kterou se vrací každá nová generace hráčů.
Proč hrát: Pro nadčasovou logickou klasiku, kde se kopání, sbírání a útěk před padajícími balvany pojí v jednu z nejnávykovějších herních smyček vůbec.
Hra 14 z 26 pro Amstrad CPC
Tentýž titul jinde (3)
Boulder Dash vznikl současně na Atari 8-bit i Commodore 64 už v roce 1984 a obě verze patří dodnes k nejlépe hodnoceným – Atari těžilo z hardwarového plynulého scrollování a rychlé odezvy, zatímco C64 nabídl výraznější barvy a čip SID přidal hře nezaměnitelný hudební doprovod. Na ZX Spectrum narazil vývoj na typické omezení stroje: takzvaný „attribute clash" znamenal, že políčka mohla nést jen omezenou kombinaci barev vedle sebe, takže hrací plocha působí plošeji a méně barevně než na Commodoru. Amstrad CPC se barevně blíží spíš C64 díky podobně bohaté paletě, ovšem s mírně odlišným tempem hry daným jiným procesorem. Princip kopání, sbírání drahokamů a útěku před balvanem zůstává na všech platformách stejný, jen s jinou grafickou a zvukovou parádou.
