Bubble Bobble
Dva roztomilí dráčci, kteří chrlí bubliny, do nichž lapají nepřátele - a pak je s radostným plesknutím rozprasknou. Bubble Bobble je esence kooperativní arkádové zábavy a na osmibitovém počítači Amstrad CPC si tenhle nesmrtelný hit našel cestu do nejednoho dětského pokoje.
Hra je jednoduchá na pochopení a ďábelsky návyková. Ovládáte dráčka Buba (a ve dvou hráčích i jeho zeleného druha Boba), procházíte stovkou jednoobrazovkových úrovní a foukáte bubliny. Do nich uvězníte nepřátele, načež bublinu prasknete a proměníte protivníka v ovoce nebo poklad ke sběru. Sílu hry dělá souhra dvou hráčů u jedné obrazovky a překvapivá hloubka - skryté bonusy, tajné dveře a slavný pravý konec, kterého dosáhnete jen ve dvou.
Bubble Bobble pochází z dílny japonské společnosti Taito a do automatů dorazilo v roce 1986. Stalo se jedním z nejúspěšnějších a nejvíc portovaných arkádových titulů osmdesátých let a dalo vzniknout celé rodině her včetně pokračování Rainbow Islands. Charakterní dráčci Bub a Bob se stali maskoty značky.
Kulturně je Bubble Bobble učebnicovým příkladem hry, která pojí roztomilý vzhled s mechanikou, jež se nikdy neomrzí. Definovalo představu o tom, jak má vypadat veselá kooperativní arkáda, a dodnes se objevuje v žebříčcích nejlepších společných her vůbec.
Konverze na Amstrad CPC, populární zejména v Británii, Francii a Španělsku, musela respektovat možnosti tamní osmibitové grafiky a zvuku, takže oproti automatu působí barevně a zvukově skromněji. Přesto si zachovala to podstatné - chytlavou hratelnost a radost ze společného hraní ve dvou, která z Bubble Bobble dělá klasiku napříč generacemi.
Proč hrát: Pro nesmrtelnou, okamžitě chytlavou kooperativní zábavu ve dvou, která baví i po desítkách let.
Hra 19 z 26 pro Amstrad CPC
Tentýž titul jinde (8)
Automatový originál od Taita definoval kouzlo hry, ale řada domácích osmibitů si vysloužila vlastní pověst. Verze pro Commodore 64 proslula hudbou – melodie na zvukovém čipu SID patří dodnes mezi nejchválenější skladby celé osmibitové éry. Konverze pro NES obsahuje všech sto originálních kol a navíc bonusové mody a jiné konce, takže bývá řazena mezi nejucelenější domácí verze. ZX Spectrum a Amstrad CPC musely kvůli slabšímu hardwaru omezit barevnost a plynulost pohybu bublin, obrazovka je strohejší než u konkurence. Amiga a Atari ST nabídly věrnou arkádovou grafiku, ale vzhledem k výkonu tehdejších strojů bývají hodnoceny jako méně ambiciózní porty než dobové projekty jinde. Game Boy zredukoval vše do černobílé, menší obrazovky, přesto zůstal návykový.
