The Last Ninja 2

Newyorské uličky, kanály plné krys a ninja, který přišel napravit účty napříč staletími – tak začíná druhé dobrodružství nejslavnějšího bojovníka osmibitové éry. The Last Ninja 2 přenesl proslulou izometrickou akční adventuru studia System 3 z mýtických zahrad původního dílu do moderní metropole, a právě tahle změna kulis z titulu udělala víc než jen pokračování.

Verze pro Amstrad CPC patří mezi pozoruhodně povedené porty. Tam, kde mnozí vydavatelé jen líně překlopili grafiku ze ZX Spectra, tady dostal hráč detailní, poctivě prokreslené prostředí, které využívalo barevnější paletu CPC. Izometrický pohled, charakteristický pro celou sérii, kladl na hardware nemalé nároky, a přesto se hra ovládá svižně a čte se dobře i v ruchu newyorských scenérií.

Jádro hratelnosti zůstalo věrné prvnímu dílu: postupuješ úrovní po úrovni, sbíráš předměty, řešíš logické hádanky vázané na konkrétní místa a přitom musíš zvládat soubojový systém, který kombinuje údery, kopy a sebrané zbraně. Právě ono napětí mezi přemýšlením a akcí dělalo z Last Ninja něco víc než obyčejnou mlátičku – je to dobrodružství, kde špatný krok do propasti bolí stejně jako rána katanou.

Série The Last Ninja se zapsala mezi nejvýraznější značky osmibitové éry a první díl je dodnes připomínán jako jeden z komerčně nejúspěšnějších titulů pro Commodore 64. Druhý díl na tuhle pověst navázal a rozšířil ji o současné prostředí, díky čemuž působil svěže a o něco temněji. Pro majitele CPC byl jeho port jedním z důkazů, že tahle platforma nemusí být jen chudší příbuzný Spectra.

Dnes na Last Ninja 2 vzpomínáme jako na ukázku toho, jak vypadala ambice osmibitové éry: vizuálně nápadná, mechanicky náročná hra, která spojovala atmosféru, příběh a tvrdou výzvu do jednoho celku. Není to titul, který by ti odpouštěl – ale právě proto si jeho zvládnutí budeš pamatovat.

Proč hrát: Pro atmosférický izometrický mix akce a hádanek, který na CPC vypadá překvapivě dobře a patří k ikonám osmibitové éry.