MSX / MSX2

Když se v roce 1983 spojily Microsoft a japonská ASCII Corporation, měly v hlavě myšlenku, která zněla téměř kacířsky: vytvořit jednotný standard domácího počítače, který by mohla vyrábět celá řada firem. Místo jednoho výrobce, jednoho stroje a jedné softwarové knihovny tu měla vzniknout otevřená platforma — něco jako pozdější PC, jen o pár let dříve. Pod hlavičku MSX se postupně přihlásily takové značky jako Sony, Panasonic, Philips, Sanyo, Toshiba, JVC nebo Canon. Komerčně standard uspěl hlavně v Japonsku, Nizozemsku, Španělsku a Brazílii; na anglofonních trzích, kde už vládli Commodore a Sinclair, se prosadit nedokázal.

Pro herní historii je přitom MSX nepostradatelný. Právě tady totiž Hideo Kojima vytvořil úplně první Metal Gear (1987) a o rok později i vyspělejší Metal Gear 2: Solid Snake. Konami sem dalo původní Vampire Killer, tedy MSX verzi Castlevanie, a celou řadu skvělých akčních her a stříleček. MSX byl v Japonsku domovem Konami v jeho zlaté éře — a knihovna platformy je dodnes pokladnicí titulů, které se na Západ nikdy nedostaly.

Technika: grafika a zvuk

Srdcem prvního MSX byl osmibitový procesor Zilog Z80A taktovaný na 3,58 MHz. O obraz se staral videočip Texas Instruments TMS9918 (respektive jeho varianty), tedy stejná rodina, jakou používaly ColecoVision a Sega SG-1000. Nabízel rozlišení 256×192 bodů, paletu 16 barev a hardwarovou podporu 32 spritů. Slabinou tohoto čipu byl omezený počet barev na jeden řádek a notoricky známý problém s mizením spritů, když jich bylo na řádku víc než čtyři. Základní zvuk obstarával čip General Instrument AY-3-8910 se třemi tónovými kanály a generátorem šumu — stejný princip jako u ZX Spectra 128 nebo Amstradu CPC.

Skutečný skok přinesl v roce 1985 MSX2. Nový videočip Yamaha V9938 zvládal rozlišení až 512×212, paletu 512 barev (s režimy zobrazujícími 16 nebo 256 barev současně) a hlavně hardwarový scrolling a bitmapové režimy, které z MSX2 udělaly výrazně schopnější herní stroj. Pozdější MSX2+ přidal plynulé horizontální rolování a další barevné režimy; finální MSX turbo R (1990) nasadil rychlejší procesor R800. Mnoho japonských strojů navíc obsahovalo Yamahův zvukový čip, na který navazovaly i rozšiřující hudební moduly.

Propojeni a periferie

MSX byl plnohodnotný počítač, takže měl klávesnici — některé hry ji vyžadují a na handheldech to bývá jediná komplikace emulace. Standard počítal se dvěma porty pro joystick (kompatibilní s konektorem Atari), takže hru pro dva hráče šlo hrát bez problémů. Klíčovým prvkem byl cartridge slot (často dva), do kterého se zapojovaly herní moduly i rozšíření, a port pro kazetový magnetofon k ukládání programů. Později se rozšířily disketové mechaniky (3,5"), které se staly hlavním médiem zejména v Evropě.

Mezi periferie patřily myš, light pen, datová úložiště i hudební moduly. Vlastní kapitolou jsou rozšiřující zvukové cartridge jako Konami SCC, díky kterému zněly pozdější Konami hry (například Space Manbow nebo Nemesis 2) výrazně bohatěji než standardní AY čip. Některé moduly přinášely FM syntézu (Yamaha OPLL), takže audio MSX dokázalo přerůst svůj skromný základ.

Modely a revize

Standard se vyvíjel v jasně daných generacích. MSX (1983) byl základ se Z80 a čipem TMS9918. MSX2 (1985) přinesl Yamahu V9938, větší paletu a více paměti. MSX2+ (1988) rozšířil grafiku o plynulý scrolling a nové barevné režimy a zůstal prakticky výhradně japonskou záležitostí. Vrcholem byl MSX turbo R (1990) od Panasonicu s 16bitově laděným procesorem R800. Uvnitř každé generace pak existovaly desítky konkrétních modelů od různých výrobců — od kompaktních strojů Sony řady HitBit přes Philips VG-8000 po Panasonicy FS — které se lišily pamětí, počtem slotů či vestavěnými mechanikami, ale díky standardu zůstávaly vzájemně kompatibilní.

Klony a varianty

Protože MSX byl otevřený standard, „klony" v pravém slova smyslu nedávají úplně smysl — legálních výrobců byla celá řada už od počátku. Zajímavá je ovšem východní stopa. V Sovětském svazu se MSX a MSX2 stroje (například Yamaha YIS dovážené pro školy) hojně používaly ve výuce informatiky a staly se pro celou generaci prvním počítačem. MSX se prosadil i v Jižní Koreji a v Brazílii, kde ho pod vlastními značkami Gradiente a Sharp/Epcom vyráběly místní firmy. V Československu MSX rozšířený nebyl — tuzemské scéně vévodila spíš ZX Spectra a jejich klony Didaktik, takže MSX zůstal u nás především záležitostí pozdějších sběratelů a emulace.

Dnesni scena

MSX patří k vůbec nejživějším retro komunitám. Emulátory jako openMSX nebo blueMSX zvládají celou rodinu strojů věrně a bez potíží, takže rozběhnout Metal Gear nebo Aleste je otázkou chvilky. Scéna je navíc mimořádně plodná díky každoroční soutěži MSXdev, ze které vychází desítky nových her ročně. K nejlepšímu modernímu homebrew patří precizní metroidvania Pampas & Selene — důkaz, že čtyřicetiletý standard má pořád co nabídnout.