Final Fight

Final Fight je jedním z kamenů, na nichž stojí celý žánr beat 'em up. Capcom jím v roce 1989 dobyl herny a v roce 1991 přinesl na Super Nintendo jako jeden z vlajkových startovních titulů konzole. Příběh je klasicky přímočarý: starosta a bývalý wrestler Mike Haggar spolu s Codym a Guyem se vydávají vyčistit Metro City od gangu Mad Gear, který unesl Haggarovu dceru Jessicu a drží ji jako rukojmí.

Hra dává hráči do rukou trojici bijců s odlišným stylem – mohutný Haggar rozdává suplexy a vrhá nepřátele přes celou obrazovku, hbitý ninja Guy sází rychlá kombinovaná komba a vyvážený Cody je ideálním začátkem pro nováčky. Hráč se prokousává ulicemi, metrem i výtahem plným nepřátel, rozbíjí sudy a telefonní budky pro bonusy, sbírá po cestě nože, trubky i katany a v pověstném bonusovém kole holýma rukama demoluje auto na body, aby si mezi dvěma rušnými úrovněmi vydechl a přitom si připsal pár bonusových bodů. SNES konverze měla svá omezení – kvůli kapacitě cartridge chyběl hratelný Guy i dvouhráčový co-op a někteří nepřátelé byli graficky přepracováni nebo cenzurováni – přesto si hra u fanoušků konzole vydobyla mimořádnou oblíbenost.

Odkaz Final Fightu je obrovský: odsud zamířil Guy natrvalo do světa Street Fighter, a řada postav i lokací se propletla s celým Capcomím univerzem. Pozdější verze jako Final Fight Guy vyměnily Codyho za Guye a handheldová Final Fight One na Game Boy Advance nakonec vrátila všechny tři hratelné hrdiny i dvouhráčovou kooperaci najednou. Retro hráči oceňují úderný pocit z ran, ikonický design gangu Mad Gear a syrovou atmosféru rozpadlého velkoměsta osmdesátých let. Je to vzor, podle kterého se celý žánr učil chodit, a dodnes se k němu vracejí generace hráčů beat 'em upů, kteří chtějí zažít jeho hutný pocit z boje v původní, nezjednodušené podobě.

Proč hrát: Fanouškům beat 'em upů, kteří chtějí zažít úderný pocit z ran a syrovou atmosféru rozpadlého velkoměsta v původní, nezjednodušené podobě, nabízí Final Fight vzor, podle kterého se učil chodit celý žánr.