Mega Man X2 / X3

Modrý bombarďák vyrostl, zmodroval do tmava a vyměnil dětskou bezelstnost za chladnou eleganci budoucnosti. Po revolučním Mega Man X, který Capcom přetavil z osmibitové série v hbitou akci s během po stěnách a dashováním, přišla dvojice X2 a X3 jako vyladění už tak excelentní formule. Pokud jste si mysleli, že rychlejší a plynulejší akční plošinovka na SNES neexistuje, tahle dvojka vám to vyvrátí.

Jádrem zážitku zůstává to, co dělalo X tak návykovým: ovládáte kyberhrdinu X, který se vrhá vstříc osmici bossů (Mavericků) v libovolném pořadí, a po každém poraženém nepříteli získáte jeho zbraň. To otevírá klasickou hru na kámen-nůžky-papír, kde správné pořadí soubojů mění obtížnost. K tomu přibyly upgrady brnění schované v levelech, dash po zemi i ve vzduchu a wall-jumping, který z pohybu dělá takřka tanec. X2 přidal trojici tajemných protivníků X-Hunters a v japonské kartridži dokonce speciální čip Cx4 pro drátěné polygonové efekty. X3 pak zavedl hratelného Zera, jezdící mechy Ride Armor v širší míře a větší důraz na alternativní cesty.

Vizuálně jde o vrchol toho, co SNES uměl ve 2D: detailní pozadí, vícevrstvý parallax, výbuchy a animace, které dodnes vypadají svěže. Soundtrack obou dílů sází na svižné, mírně melancholické melodie, jež dokonale ladí s estetikou „reploidů" a robotů s duší. Hra běží na šedesáti snímcích a každý dash, každý odraz od stěny působí přesně a uspokojivě.

Mezi fanoušky se vede věčná debata, který díl je lepší. X2 bývá chválen za vybroušený design a férovou křivku obtížnosti, zatímco X3 je ambicióznější, ale místy chaotičtější. Společně ovšem tvoří most mezi geniálním prvním dílem a pozdějším přechodem série na PlayStation. Obě hry později ožily ve sběratelských kolekcích Mega Man X Legacy Collection, takže se k nim dostane i nová generace.

Proč hrát: Patří k nejplynulejší a nejstylovější 2D akci na SNES — pokud milujete přesný pohyb, hledání tajných vylepšení a souboje s bossy, tahle dvojice vás pohltí.